Kdo byl David R. Hawkins
Dr. Hawkins, narozen 3. června 1927, provozoval psychiatrii od padesátých let a stal se členem Americké psychiatrické asociace. Pozor na záměnu s jeho filozofickým jmenovcem, od něhož se liší eRkem v prostředním jménu. David R. Hawkins je autorem řady vědeckých publikací, které se staly celosvětově populárními, na výsluní se dostaly také díky vystoupením v celostátních televizích v pořadech, jakými jsou např. The Today Show, The McNeil/Leher Show nebo The Barbara Walters Show.
Kromě svých publikací se podílel na knize Ortomolekulární psychiatrie společně s nositelem Nobelovy ceny Linusem Paulingem. Kromě toho působil jako poradce v episkopálních a katolických diecézích či řeholních řádech. Přednášel po celém světě (i na Oxfordu, Harvardu, slavné Kalifornské univerzitě či v Notre Damu). V roce 1995 pak získal rytířský titul od Svrchovaného špitálního řádu sv. Jana z Jeruzaléma. Zemřel v roce 2012.
Kniha Vzestup po úrovních vědomí částečně navazuje na autorova předešlá díla Moc versus síla nebo Pravda versus nepravda. Základním pilířem knihy je jakási mapa úrovní vědomí, která ho má strukturovat ve škále od 1 do 1000 v závislosti na duševní vyspělosti člověka. Vychází z předpokladu, že na nižších úrovních vědomí, jež jsou číselně charakterizovány pod 200, žije člověk především v chaosu, neboť je z velké části ovládán svým egem.
Právě ego je jedním ze základních pojmů, ke kterému se kniha dokola vrací. Ego je zde chápáno jako biologické dědictví, na nějž je nahlíženo jako na něco, co je třeba překonat, abychom se vymanili ze spárů zoufalství, studu, viny, apatie, smutku, strachu, touhy, hněvu nebo pýchy. Ego má totiž sklony k neovladatelnosti a tedy k vyvolávání emocionálních, psychologických a duchovních problémů. Přetrváváme na vlastních zájmech, vidíme druhé jako nepřátele nebo nerespektujeme jiné možné perspektivy, názory druhých.
První polovina knihy se zabývá úrovněmi vědomí, jež se nacházejí pod rozhodujícím bodem 200, což dle autora zároveň odděluje pravdu od nepravdy. Pokud se rozhodneme tuto teorii projektovat do praktického života, znamená to, že jsme-li v životě nešťastní, ještě jsme tuto úroveň nepřekonali. Hlavní přínos knihy vidím právě v užitečných radách, které autor poskytuje těm, kdož jsou v zajetí strachu, viny či smutku, a nevědí, kudy dál. Jestliže jste v životě například překonali depresivní stavy, budete pravděpodobně šokovaní přesností, s jakou Hawkins popisuje jednotlivé aspekty úspěšného uzdravení, které vychází z toho, jakým způsobem přemýšlíme a na co se v životě zaměřujeme.
Společně s Hawkinsem pak procházíme od těch nejzoufalejších emocí cestou k vyrovnanosti, lásce a plnému uvědomování si života v jeho celistvosti. Jde zejména o přechod od lineárního vnímání (může se jednat například o naše lpění na minulosti či strachu z budoucnosti) k vnímání celého kontextu života v jeho souvislostech a vlastně celkové dokonalosti vesmíru, který žije podle pravidel přítomnosti. Popis vyrovnanosti díky tomu, že budeme žít přítomným okamžikem, se v lecčem podobá například knihám Eckharta Tollea.
Čím se Hawkins liší od nějakých duchovních pouček o osobním rozvoji? Řekl bych, že je to zejména propojení abstraktních duchovních záležitostí, jako jsou Bůh, duše, láska, karma, víra či svoboda s psychiatrickým odborným výkladem, který se mimo jiné opírá také o fyziologické aspekty lidského těla (svalové testy, hladiny neurotransmiterů či pozorování mozkových reakcí). Už jen tento zajímavý úhel pohledu může být důvodem, proč se do knihy začíst – kratší kapitoly pak způsobí, že se jen tak neodtrhnete, i když je dobré po každé z nich knihu na chvíli odložit a pořádně se zamyslet.
Ve druhé polovině knihy, ta co se zabývá úrovněmi vědomí od 200 do 1000, jsou uváděny příklady vysokých osvícenských stavů (často jsou zde jmenováni ti největší náboženští učitelé v čele s Buddhou, Krišnou či Kristem, nicméně sám Hawkins varuje před nesprávnou interpretací náboženství, které bylo v historii lidstva motivováno spíše touhou po moci či manipulaci).
Mezi vyšší úrovně vědomí patří odvaha, neutralita, ochota, přijetí nebo rozumové uvažování, jež dále vedou až k duchovní realitě, kde se nachází zejména láska (a ve vyšších stavech láska bezpodmínečná směřující k míru, blaženosti, seberealizaci a plnému osvícení). Jako zásadní pak vnímám poslední oddíl transcendence, který hovoří o úskalích duchovní transformace, prolomení paradigmat a rozptylování během duchovního vývoje.
Mezi ty nejosvědčenější přístupy k životu, které člověku přináší ohromné výsledky, patří být laskaví, vážit si života ve všech jeho projevech; vycházet z toho, že nemáme spolehlivou znalost o ničem; snažit se vidět skrytou nádheru všeho, co existuje; odpouštět vše, co vidíme a zažíváme; přistupovat k životu s pokorou, být ochotní vzdát se veškerého zisku, tužeb či prospěchu nebo přijmout, že veškeré potřebné vědění a podpora nutná na cestu přichází díky duchovnímu záměru, odhodlání a odevzdání.
Kniha nabízí spoustu užitečných tipů, jak překonávat překážky, které se nám mohou dít v každodenním životě. Doporučil bych ji každému, kdo chce překonávat niterní nástrahy duše a psychické bloky a žít spokojenější život v pokročilejších stavech vědomí.
Kromě svých publikací se podílel na knize Ortomolekulární psychiatrie společně s nositelem Nobelovy ceny Linusem Paulingem. Kromě toho působil jako poradce v episkopálních a katolických diecézích či řeholních řádech. Přednášel po celém světě (i na Oxfordu, Harvardu, slavné Kalifornské univerzitě či v Notre Damu). V roce 1995 pak získal rytířský titul od Svrchovaného špitálního řádu sv. Jana z Jeruzaléma. Zemřel v roce 2012.
Vzestup po úrovních vědomí
Kniha Vzestup po úrovních vědomí částečně navazuje na autorova předešlá díla Moc versus síla nebo Pravda versus nepravda. Základním pilířem knihy je jakási mapa úrovní vědomí, která ho má strukturovat ve škále od 1 do 1000 v závislosti na duševní vyspělosti člověka. Vychází z předpokladu, že na nižších úrovních vědomí, jež jsou číselně charakterizovány pod 200, žije člověk především v chaosu, neboť je z velké části ovládán svým egem.
Právě ego je jedním ze základních pojmů, ke kterému se kniha dokola vrací. Ego je zde chápáno jako biologické dědictví, na nějž je nahlíženo jako na něco, co je třeba překonat, abychom se vymanili ze spárů zoufalství, studu, viny, apatie, smutku, strachu, touhy, hněvu nebo pýchy. Ego má totiž sklony k neovladatelnosti a tedy k vyvolávání emocionálních, psychologických a duchovních problémů. Přetrváváme na vlastních zájmech, vidíme druhé jako nepřátele nebo nerespektujeme jiné možné perspektivy, názory druhých.
"Přestaňte se identifikovat s tělem, emocemi a myslí, jako by byly vámi. Musíte být upřímní a přiznat, že patří k vám, ale vámi nejsou."
První polovina knihy se zabývá úrovněmi vědomí, jež se nacházejí pod rozhodujícím bodem 200, což dle autora zároveň odděluje pravdu od nepravdy. Pokud se rozhodneme tuto teorii projektovat do praktického života, znamená to, že jsme-li v životě nešťastní, ještě jsme tuto úroveň nepřekonali. Hlavní přínos knihy vidím právě v užitečných radách, které autor poskytuje těm, kdož jsou v zajetí strachu, viny či smutku, a nevědí, kudy dál. Jestliže jste v životě například překonali depresivní stavy, budete pravděpodobně šokovaní přesností, s jakou Hawkins popisuje jednotlivé aspekty úspěšného uzdravení, které vychází z toho, jakým způsobem přemýšlíme a na co se v životě zaměřujeme.
"Svět neměníme tím, že něco říkáme nebo děláme, ale tím, čím jsme se stali."
Společně s Hawkinsem pak procházíme od těch nejzoufalejších emocí cestou k vyrovnanosti, lásce a plnému uvědomování si života v jeho celistvosti. Jde zejména o přechod od lineárního vnímání (může se jednat například o naše lpění na minulosti či strachu z budoucnosti) k vnímání celého kontextu života v jeho souvislostech a vlastně celkové dokonalosti vesmíru, který žije podle pravidel přítomnosti. Popis vyrovnanosti díky tomu, že budeme žít přítomným okamžikem, se v lecčem podobá například knihám Eckharta Tollea.
"Čím méně chtění, tím snazší a spokojenější život. Stačí v integritě zodpovědně spravovat to, co jsme dostali."
Čím se Hawkins liší od nějakých duchovních pouček o osobním rozvoji? Řekl bych, že je to zejména propojení abstraktních duchovních záležitostí, jako jsou Bůh, duše, láska, karma, víra či svoboda s psychiatrickým odborným výkladem, který se mimo jiné opírá také o fyziologické aspekty lidského těla (svalové testy, hladiny neurotransmiterů či pozorování mozkových reakcí). Už jen tento zajímavý úhel pohledu může být důvodem, proč se do knihy začíst – kratší kapitoly pak způsobí, že se jen tak neodtrhnete, i když je dobré po každé z nich knihu na chvíli odložit a pořádně se zamyslet.
"Duchovní vývoj se dostaví nikoli proto, že něco nového získáme, nýbrž proto, že odstraníme překážky."
Ve druhé polovině knihy, ta co se zabývá úrovněmi vědomí od 200 do 1000, jsou uváděny příklady vysokých osvícenských stavů (často jsou zde jmenováni ti největší náboženští učitelé v čele s Buddhou, Krišnou či Kristem, nicméně sám Hawkins varuje před nesprávnou interpretací náboženství, které bylo v historii lidstva motivováno spíše touhou po moci či manipulaci).
Mezi vyšší úrovně vědomí patří odvaha, neutralita, ochota, přijetí nebo rozumové uvažování, jež dále vedou až k duchovní realitě, kde se nachází zejména láska (a ve vyšších stavech láska bezpodmínečná směřující k míru, blaženosti, seberealizaci a plnému osvícení). Jako zásadní pak vnímám poslední oddíl transcendence, který hovoří o úskalích duchovní transformace, prolomení paradigmat a rozptylování během duchovního vývoje.
Mezi ty nejosvědčenější přístupy k životu, které člověku přináší ohromné výsledky, patří být laskaví, vážit si života ve všech jeho projevech; vycházet z toho, že nemáme spolehlivou znalost o ničem; snažit se vidět skrytou nádheru všeho, co existuje; odpouštět vše, co vidíme a zažíváme; přistupovat k životu s pokorou, být ochotní vzdát se veškerého zisku, tužeb či prospěchu nebo přijmout, že veškeré potřebné vědění a podpora nutná na cestu přichází díky duchovnímu záměru, odhodlání a odevzdání.
Kniha nabízí spoustu užitečných tipů, jak překonávat překážky, které se nám mohou dít v každodenním životě. Doporučil bych ji každému, kdo chce překonávat niterní nástrahy duše a psychické bloky a žít spokojenější život v pokročilejších stavech vědomí.
