Spirála mlčení aneb když se bojíme mluvit kvůli strachu z odsouzení

Během svých mediálních studií jsem narazil na zajímavý koncept, který je podle mě patrný nejen v komunitě lidí, kteří se snaží předat ostatním nějaký pohled či stanovisko (ať už to jsou blogeři, pisálci, novináři, diskutující), ale také ve zcela běžné komunikaci, kterou vedeme každým dnem. Zajímali jste se někdy o to, proč se snaží jít lidé s davem? Proč někteří lidé raději neříkají to, co si skutečně myslí? V dnešním článku bych vám chtěl představit teorii spirály mlčení.

Buďte sami sebou ("ale tak, jak to chtějí ostatní")

Na frázi "buďte sami sebou" člověk naráží poměrně často. V různých variacích se stala součástí marketingové komunikace nejrůznějších kampaní, které se nám často snaží povědět, že bychom měli být především takoví, jací být chceme, bez ohledu na ostatní – a tyhle fráze pak slyšíme od slavných zmalovaných celebrit, které přesně naplňují status quo dokonalého příslušníka konformní společnosti.

Nechápejte mě zle, já proti obsahu oné fráze vlastně nic nemám, protože pouze člověk, který se chová alespoň zčásti podle sebe, může být autentický. V jiných případech je to jen otřepaná líbivá fráze, protože jakmile se budete až příliš lišit, vyznávat až příliš alternativní názory nebo se budete snažit jít proti mainstreamu, už si na vás začnou ukazovat.

Jako řešení pak mnozí z nás proto raději volí jinou variantu. Držet svůj názor na uzdě, snažit se být sví především uvnitř sebe a své pochybnosti skrýt za neutrální tichostí. A proč? Protože se bojíme odsouzení od ostatních, nechceme s nimi jít zbytečně do křížku a nechceme se izolovat od společnosti, protože ať chceme nebo ne, společnost druhých lidí je v životě důležitá.

Jak s tím souvisí spirála mlčení

Německá socioložka Elisabeth Noelle-Neumannová tenhle typ chování zpozorovala a popsala již v roce 1973 a v oblasti výzkumu veřejného mínění se tím záslužně proslavila. Tedy ve zkratce a pro jasné a stručné pochopení – teorie spirály mlčení říká, že naše osobní názory jsou ovlivněné tím, co si myslíme, že si myslí ostatní.

V praxi to funguje asi takhle: máme nějaký názor, ale bojíme se, že lidé kolem nás to nepochopí, protože mají názor jiný. Ještě než si tedy pustíme pusu na špacír, vyhodnocujeme názorové klima kolem nás. Co kdyby nás totiž odsoudili? Zakoušíme strach z možné izolace. Pokud se začneme domnívat, že ostatní by s námi nesouhlasili, protože by náš názor mohl být nedej bože menšinový, ztrácíme vlastně ochotu říkat cokoliv. Raději mlčíme.

Spirálový efekt = podpořením dominantního názoru mlčením utlačíme možnou alternativu.

A pozor, to není vše! Tím, že my s naším menšinovým názorem mlčíme, posilujeme sílu toho většinového, ať se nám může zdát sebevíc špatný. Tím, že se rozhodneme mlčet ze strachu z konfrontace, se stávají protichůdné názory hlasitější. 

Co to znamená v praxi

Pamatujete na volby? Také se vám zdálo, že žijete v sociální bublině a volby pak dopadly jinak, než jste očekávali? V Americe byla Hillary mediální vítězkou, ale vyhrál Trump. Mnozí to dávají za vinu právě spirále mlčení, Trumpovi příznivci jednoduše tolik nemluvili kvůli strachu z izolace od ostatních.

A ta nejklasičtější běžná praxe je, že byste tolik rádi řekli svému okolí, co si myslíte, ale víte, že byste si tím nadělali problémy, a tak prostě mlčíte. Někteří říkají, že žijeme v hyperkorektní době, což by znamenalo, že za jakýkoli alternativní názor můžeme sklidit pořádnou dávku kritiky. Bohužel tím mnozí ospravedlňují především šíření nenávisti, a proto je to téma velice diskutabilní.

Spirála mlčení je v mé osobní praxi také důvodem, proč miluju psaní. Můžu se tu konfrontovat, jak si jen zamanu, bez většího strachu, že mě někdo sežere zaživa. Samozřejmě mám velký respekt ke čtenářské zpětné vazbě, k osobní kritice a stále cítím nervozitu před publikováním čehokoliv, nicméně pořád sedím v bezpečí v pokoji za svým monitorem, a když zde začnu vykřikovat své volební preference, ustojím to víc než v davu nenávistných populistů. Nicméně ani tam bych dle své vnitřní etiky neměl mlčet.

Proč je důležité pochopit spirálu mlčení

Pochopit tenhle koncept nám pomůže orientovat se v psychickém smýšlení lidí kolem nás, především v tom davovém. Možná jste někdy zaslechli skupinku lidí, kteří si vzájemně notovali a utvrzovali se v názorech, které vám přišli minimálně směšné. Anebo naprosto šílené. A v tu chvíli máte dvě možnosti – mlčet, nebo nějak zasáhnout a uvést věci na pravou míru (či alespoň představit jiný úhel pohledu).

Na světě je bohužel stále moc lidí, kteří se rádi nechají strhnout davem. I tohle má v sociologii svůj název, říká se tomu band-wagon effect (nechceme sedět ve vagoně někde vzadu, ale s kapelou). Lidé chtějí být na straně vítězů, proto se někteří rozhodují třeba volit dle předvolebních průzkumů, a svůj hlas dají té straně, která má zvítězit a je nejvíce viditelná.

Avšak někdy to, co si myslíme, že si ostatní myslí, neznamená, že to tak opravdu je. Lidé se často jen vezou, ale domnívají se něco jiného. Právě proto je tu místo pro avantgardisty a tvrdá jádra. Avantgardisté jsou ti, kteří chtějí jít vždy proti proudu, což není vždy dobré. Snažme se být proto spíše ta tvrdá jádra – říkejme své názory, pokud jim opravdu věříme svým srdcem, i přesto, že se nejspíš vzdálíme od ostatních. Pokud něčemu totiž opravdu věříme, měli bychom být ochotni tohle riziko podstupovat.