Co si zasejeme, to sklidíme: Existuje vyšší spravedlnost?

Jedno z nejsložitějších témat, o kterém jsem kdy přemýšlel nebo psal ve svých knihách, je otázka viny a trestu. Ve společnosti existuje několik pohledů na to, zda je náš svět spravedlivý, nebo hraje takříkajíc nefér hru. Proti zločinům zde máme zákony, u etických otázek se zase často oháníme karmou, posmrtným soudem nebo tvrzením, že "na každou svini se vaří voda". Jak je to ale doopravdy?

Jaký by svět měl být versus jaký svět opravdu je

Hodnocení a kritika světa kolem nás často závisí na relativní dichotomii dobra a zla. Máme tendenci soudit, které jednání je přínosné, a které by se mělo zakázat anebo při nejmenším odsoudit. Potíž je v tom, že dobro a zlo zkrátka nejsou absolutní hodnoty, byť se někteří domnívají, že některá pravidla pochází od samotného Boha. 

V náboženském pojetí je obvykle jasně napsáno, co je dobré a co špatné, nicméně se pořád odsouvá na druhou kolej fakt, že všechny knihy, i ty svaté, jsou psané lidmi, a že nikdo ve skutečnosti nemůže vědět, jak události soudí Bůh, existuje-li vůbec. Je utěšující domnívat se, že milující Bůh pomáhá hodným a odsuzuje zlé, ovšem samotná etická způsobilost Boha je spíše sociálním konstruktem toho, jak by lidé chtěli, aby svět vypadal. Málokdo skutečně chce, aby lotři vyhrávali.

Nevykládejte si to špatně; věřím, že za funkcionalitou světa existuje nějaká inteligentní entita, která by šla teoreticky nazvat Bohem, jen zpochybňuji to, zda tato entita zasahuje do společenských, osobních či etických událostí, čímž by zasahovala do naší vlastní volby, svobody či mysli.

V lidech je zakořeněná touha po odplatě. Když kolem sebe vidí nespravedlnost, zvláště u závažných zločinů, přejí si, aby viník pykal nebo alespoň trpěl. Je vlastně jednoduché nakázat, abychom se všichni chovali dobře, jinak nás čeká posmrtný soud, pekelná muka nebo kdovíjaká další místa, kde nastane spravedlnost. Stejně tak je jednoduché říct si, že nic takového není, a chovat se bez okolků k tomu, jaké by naše jednání mohlo mít negativní následky.

Lidé se dokáží spolehlivě trestat sami

Když se zamyslíme, můžeme spatřit známky nespravedlnosti všude kolem sebe. S někým se zachází lépe, někdo je vychytralý a všechno mu prochází, někdo opakovaně podvádí, někdo je vyloženě zlý, někdo dokonce znásilňuje, ubližuje nebo zabíjí, a stejně unikne něčemu, co bychom mohli nazvat spravedlivým trestem.

Někteří lidé zabíjeli ve jménu svobody, Boha, vlastenectví, sebeobrany, vyššího dobra a podobných účelů, které si sami stanovili. Znamená to, že účel světí prostředky? A není zkrátka tento machiavelismus relativizace dobra a zla?

Chtěl bych tomu věřit, ale nemyslím si, že když někdo unikne společenskému trestu, bude ho soudit nějaká vyšší síla. Nemyslím si, že na každou svini se vaří voda. Nemyslím si, že se nám všem počítá karma podle našich zásluh, a kdo v mládí trpěl, bude ve stáří vždy šťastný. Nemyslím si, že zlí lidé půjdou do pekla, kde se budou smažit v kotli. Všechny ty soudy, tresty, viny vychází z úsudku lidí, ať už soudíme sami sebe nebo někoho dalšího.

Neznamená to ale, že bych v sobě choval naprostou beznaděj a bezbrannost vůči nespravedlnosti. Tvrzení, že "co si kdo zaseje, to si také sklidí", je podle mě více než vystihující. Je to zákon příčiny a následku, který se od karmy liší v tom, že neobsahuje etické soudy. Obvykle někoho soudíme, ale nevíme, jak bychom se zachovali my v jeho sociální pozici, psychickém rozpoložení či zkušenostech.

Zůstane zlo nepotrestáno?

Myslím, že v očích ostatních často můžeme působit zlo, aniž bychom si to uvědomovali. Můžeme vyslovit lež, ublížit svým blízkým, být k někomu nebo něčemu lhostejní... představte si, že jste tímto způsobem někoho zasáhli a on si přál, abyste za takové jednání trpěli. Ale vy jste za to netrpěli, neměli jste proč. 

Lidé si ubližují neustále, ale někdy není vina ani u jednoho člověka, někdy vina vychází zkrátka z nepochopení. A někdy se jen oběť snaží hledat vinu všude kolem sebe, jen ne v sobě.

Zůstane tedy někdy zlo nepotrestáno? Ano. Zlo totiž z různých úhlů vypadá jinak a obvykle vychází především z toho, že někdo nesplňuje naše očekávání a nechová se podle našich hodnot. Obvykle na takovém jednání prohloupí ti, kteří očekávají, že se ostatní budou chovat tak, jak se chovají oni k nim – ale proč by měli? Proč by se ostatní nemohli zkrátka chovat tak, jak oni chtějí, podle svých hodnot...

Pak jsou situace, kdy jednáme zle záměrně. Jednoduše chceme někoho ponížit, zničit, zasáhnout, někdo může chtít někoho vědomě kupříkladu brutálně zabít. Kromě toho, že si na takto provinilém člověku obvykle smlsne společnost, je pravděpodobné, že jednoho dne na řadu přijde také svědomí a psychické trýznění. Aneb všechny naše činy (dalo by se upřesnit jako činy s jasným záměrem) vedou k jasně daným přírodním následkům.

Proč neexistuje karma

Věřit v karmu je celkem oblíbená záležitost. Rozumím tomu, proč lidé věří karmě jako určitému zákonu spravedlnosti, ovšem je také třeba si uvědomit, že toto nastavování spravedlnosti aneb "dobré skutky se ti vrátí, zlé taktéž", jsou pořád vystavěny na osobních soudech dobra a zla toho, kdo se je snaží interpretovat jako vinu, nikoli toho, kdo je skutečně zažívá ve formě vlastní zkušenosti.

Neznáme kontexty, záměry ani psychická rozpoložení člověka, který jedná způsobem, jenž by se mu podle nás měl nějakým způsobem vymstít, což je přesně důvod, proč nám pak někdy připadá, že "zlo občas vyhrává". V relativním světě nejsou žádné absolutní pravdy, co by říkaly, že něco je dobré a něco zlé, a proto se tyto skutky nemohou navracet ve formě pozitivní či negativní "msty", natož pak ve formě jakéhosi dědičného hříchu z minulého života, který si ani neuvědomujeme.

Karma je jen dalším ideologickým strašákem, který se snaží nastolit etické jednání, jež bychom bez strachu z odplaty nevykonávali. Lidé věřící na karmu se tak snaží zakoušet co nejméně tzv. špatných zkušeností či chyb, aby se nedostali do problémů, místo aby těžili ze zkušeností, které jim život nabízí. Život je však o zkušenostech, nikoli o strachu je prožívat, abychom za ně nebyli potrestáni. Chcete se rozvíjet? Pokud se bojíte karmických následků, přestanete ze strachu raději podnikat riskantní kroky, které vám znemožní zkušenosti zažívat, a záměrná nečinnost často přivádí mnohem více nepořádku než zásah.

Osobně věřím spíše v to, že každý zažívá přesně to, co se zrovna potřebuje naučit a co by se nedokázal naučit za jiných okolností, což je spíše metoda "pokus – omyl" či "učení se ze zkušeností" než zákon tzv. karmy, který je zaměřený na vinu člověka, jež se zákonitě oplácí.

Vyšší principy jsou v naší mysli

Co si zasejeme, to sklidíme. Nakonec nás nebude soudit Bůh, vesmírný zákon, nemusí nás soudit ani ostatní, ale neutečeme před sebou samými. Když kolem sebe zasejeme "hodnoty", kterými jsou zlost, lhostejnost, vztek, zvrhlost, arogance, prospěchářství, závist, lakomství, nestřídmost apod., co z toho asi vyroste? Cesta k harmonii nikdy nevede přes násilí, to utěšuje mě.

Na to, jak jsou mé názory obvykle antikřesťanské (či celkově antináboženské, neboť je pro mě náboženství organizací, která se snaží z něčeho individuálního udělat něco kolektivního), musím Bibli přiznat alespoň snahu o to, aby lidé žili řádným životem, který by je teoreticky neměl dostat do žádných větších problémů. Bohužel, často se z těchto normativních požadavků stanou ideologická dogmata a vyskytuje se u nich také výhružka vyvolávající strach – a chovat se nějak jen kvůli strachu také není zrovna nejuspokojivější cesta životem. 

Je na nás, jakou cestou se vydáme, ale měli bychom pamatovat sami na sebe a na naše vlastní soudy. Dobro a zlo nebo správnost a nesprávnost závisí na naší interpretaci, záměru a hodnotách a dle toho se pak následně cítíme; to je to, co sklízíme. Můžeme zklamat své okolí, přátele, rodinu či příbuzenstvo, ale nikdy to nebude tak hrozné, dokud nezklameme sami sebe svými volbami a činy. Nakonec totiž budeme stát před vlastním soudem, až se dalšího dne podíváme do zrcadla. Proto buďme upřímní a odpovědní alespoň k tomuhle odrazu.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.