O nepovedeném psaní v deseti bodech

Někdy se můžeme snažit, jak chceme, ale nakonec napíšeme něco, co by vlastně nemělo spatřit světlo světa. V hlavě máte dokonalý příběh, zápletku, všechno dokonale pasuje, ovšem když si to po sobě nakonec přečtete, zježí se vám vlasy na hlavě, až vypadáte jako dikobraz. Ještě zrádnější je, když se nacházíte v jakési psací euforii a pořád vám to připadá povedené, dokud se k tomu nevrátíte znovu po pár dnech, týdnech či letech. Je to stejné jako si číst staré zprávy na messengeru – raději nedělat. V dnešním článku bych se rád zaměřil na nepovedené psaní.

1) Nepromyšlené psaní

Někdy dostane člověk nutkání psát, protože se mu jednoduše chce, a proto, aniž by nějak důsledněji popřemýšlel nad obsahem, prostě něco sesmolí. Obvykle už předem tuší, že to asi nebude zřejmě to nejdokonalejší dílo, ale aspoň si trochu potrénuje psaní. Jenže dříve či později dojde nit a příběh pravděpodobně skončí v počítačovém koši, neboť málokdy lze psát jen tak spatra, aby to drželo všechno pohromadě.

 

2) Forma zničila obsah

Když už jsme konečně vymysleli skvělý příběh, rozhodneme se ho zničit třeba tím, že mu dáme nějakou "zajímavou" formu. Spousta cizích slov, archaismy, předlouhá souvětí, desítky přídavných jmen nebo se snažíme napodobit styl našeho oblíbeného autora, ale není to ono. Proč? Protože když se někdo napodobuje, nikdy to není originál.

 

3) Obsah zničil formu

V případě, kdy obsah zničí formu, by se dalo říct, že umíme celkem poutavě psát, ale neumíme vymýšlet. Obsah a forma jsou jedna nádoba, jedna složka bez druhé bohužel nefunguje. Dochází pak ke stereotypizaci nebo k neuspokojivým zápletkám, které nevyvolají žádné vzrušení. 

 

4) Konečně se to povedlo, ale nezálohovali jsme

Tenhle bod není zcela o nepovedeném psaní, jako spíše o nepovedeném zacházení se psaním. Pamatuju si na ten den, jako by to bylo včera – venku možná bylo krásně slunečno, možná by to byl i hezký den, kdyby se mi nezničil počítač a moje kniha nadobro nezmizela z harddisku. A všechny flash disky zely prázdnotou. 

Netřeba však ronit slzy, přepsaná verze je obvykle ještě lepší než ta původní.

5) Vyčištění hlavy

Někdy se zkrátka snažíme vypořádat s tím, co je v hlavě, že se to všechno rozhodneme sepsat. Pokud píšete na blog, tak to pak i rovnou zveřejníte. Má to své plus. Velká část toho, co jsem kdy napsal, byla pěkná hovadina, ale dostat některé myšlenky ven znamená, že vám hovadiny nemusí zatěžovat mysl. Řekl bych, že pro pisálka je důležité mít vyčištěnou mysl, aby se mohl soustředit na to nejdůležitější.

 

6) Zanecháme za sebou akorát vztek

Když už se nám něco skutečně povede napsat, a třeba jsme na to dokonce i hrdí, pořád to nemusí znamenat, že jde o povedené psaní. Někdy v budoucnu, když už to mělo několik čtenářů čest přelouskat, totiž objevíme pravopisné chyby! Ty vyvolávají vztek jak u nás, tak u čtenářů, kteří jej pak musejí ventilovat ve zpětné vazbě. A pár hrubek pak dokáže vrhnout stín na všechno, co jste kdy napsali, protože se přeci tolik předpokládá, že spisovatel musí umět psát naprosto bez chyby, a hlavně se nesmí překlikávat.

U psaní je obecně třeba připravit se na větší porci kritiky nebo ignorace, než očekáváme.

 

7) Pseudo nepovedené psaní

Pseudo nepovedené psaní je dobré v tom, že se o něm vlastně nikdo moc nedozví. Napíšete něco excelentního, dalšího Harryho Pottera, přečtete si to po sobě, a nakonec usoudíte, že je to děsný odpad. A tak potenciální mistrovské dílo zahodíte a začnete psát něco jiného, co může být klidně průměrné až podprůměrné.

 

8) Nevyzrálé psaní

Jde o nejčastější typ nepovedeného psaní, které vás straší všude možně na internetu, stránkami jako Wattpad počínaje. Nevyzrálé psaní náleží těm, kteří nikdy moc nepsali, ani po tom nikdy moc netoužili, ale dostali náhlou pohnutku ohromit svět. Společný jmenovatel těchto autorů je přebujelé sebevědomí a vzájemná chvála, která zajistí obousměrné pozitivní komentáře v jednolité komunitě, na nichž si pak proti případným kritikům vytvoří neprůstřelnou obhajobu.

 

9) Psaní do šuplíku

Psaní do šuplíku nemusí být vždy nepovedené, ale nemůže nikdy prorazit jen kvůli strachu autora. Je to tedy takové psaní se strachem – z odmítnutí, z odsouzení, z kritiky, z prozrazení příliš důvěrných informací apod. Ona nepovedenost, o které v tomto bodě mluvím, tedy pramení hlavně z nevyužitého potenciálu. 

Naštěstí lze vždycky texty ze šuplíku vytáhnout nebo je přepsat a zakomponovat do textů nových.

 

10) Podlézavé psaní

Někdy se může stát, že autor do psaní ani tak nepíše to, co chce, ale jde mu hlavně o to, aby nenaštval nebo nezklamal čtenáře. Psaní, které nevychází z vlastních zkušeností, osobnosti nebo znalostí má pak obvykle ale opačný účinek. Psaní by mělo především vám samým přinášet radost a naplnění, jinak u něj zkrátka moc dlouho nevydržíte.

Nepovedené psaní je součástí profesionálního psaní, každý na něm začínal, proto není třeba se kvůli němu trápit nebo se vinit. Pokud máte spisovatelské srdce, prostě pište. Spoustu z toho nepoužijete, za spoustu řádků se někdy budete stydět, hromadu toho budete přepisovat, opravovat a budete s tím chtít skoncovat. Ale jakou jinou cestou se vydat ke kvalitnímu psaní než skrze psaní nepovedené?

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.