Jak vylepšit svůj rukopis

Ohlédnu-li se zpětně na desítky verzí svých rukopisů, musím se pousmát nad svým dřívějším přesvědčením, že se mi je někdy povede vyšperkovat ke krystalické dokonalosti. Ne že bych byl s konečným dílem vždy vyloženě nespokojený, ale nikdy nejsem zcela spokojený. Jako by pořád bylo co rozvětvovat, opravovat, upřesňovat a vypilovávat. Nadbytečnými zásahy se ale rukopis vylepšit nemusí, kolikrát je to spíše na škodu.

O vylepšování

Kdybych použil metaforu z oblasti životní filozofie, můžeme pravit, že všechno v životě by mohlo být nějakým způsobem lepší. Můžeme se bavit o kariéře, vztazích, rodině, naší kreativní činnosti, výkonech, schopnostech, vlastnostech... a v této oblasti existuje prazvláštní dichotomie, která nám říká, že je všechno tak, jak má být, anebo nic není dokonalé.

Nejen v autorském pojetí záleží na našem úhlu pohledu. Všechno může být lepší, ale zároveň může být všechno také horší. Při psaní rukopisu pak často vylézá zpoza rohu autorský perfekcionismus, možná až pesimismus, který nedovolí autorovi udělat konečnou tečku za svým dílem.

Při finálních úpravách hraje roli obrovské dilema – skončit, nebo ještě zlepšovat?

Když skončíte, dílo jde do světa a podrobí se čtenářské kritice. Když budete vylepšovat a vylepšovat, může se stát, že své dílo nedokončíte nikdy, nebo hůře, můžete si ho ještě více poškodit. Stejně jako v životě – jakmile se nedokážeme spokojit s tím, co máme, bude nám stále něco scházet.

 

Kdy vylepšovat rukopis

Téměř vždy platí pravidlo, že první verze nikdy neobstojí. Ani u čtenářů, ani u nakladatelů. Možná pokud to jsou vaši známí, poklepou vám po zádech a pochválí vaši píli, ale to bohužel nikdy není objektivní. Objektivní to začne být, až vstoupíte do toho "zlého" světa lidí, co nemají servítky, kteří musejí být ohromeni, jinak ztrácíte jejich pozornost, a kteří dokážou dílo zadupat tak, že se navždy zapíše do historie s nějakou nálepkou.

Před samotným zveřejněním rukopisu je určitě dobré získat několik cizích názorů, beta-čtenářů, kteří vám neřeknou jen to, že dílo je třeba vylepšit, ale povědí vám také v jak moc velkém rozsahu. Lze se spolehlivě připravit na přepisování třeba poloviny rukopisu. Neznamená to, že je rukopis vyloženě špatný, je to zkrátka normální.

Ostatní vidí to, co vy nevidíte.

Dalším úžasným ukazatelem kvality je čas. Až napíšete tečku za vaším rukopisem a budete si myslet, že práce je konečně hotová, podívejte se na to samé dílo za několik týdnů, a pokud máte hodně času, nejlépe i měsíců a let. Rukopis musí dozrát. Jeho nedostatky ale odhalí až čas, kdy se od něj oprostíte a začnete jej znovu pročítat. Věřte, že po delším čase se vždy najdou místa ke zlepšování.

 

Jak vylepšit svůj rukopis

Neexistují samozřejmě objektivní pravidla, vždy záleží na samotném díle. Můžeme se ale zaměřit na specifické složky rukopisu. Pokusím se je trochu nastínit.

 

• Rozšiřování rukopisu – Obvykle se najdou scény, které by se daly popsat podrobněji, zápletky by se daly lépe rozvádět a prostředí lépe popisovat. Neznamená to ale, že více textu automaticky znamená kvalitnější dílo. Je důležité, aby si čtenář z vašeho rukopisu představoval pokud možno to, co si představujete při jeho psaní.
• Zkracování rukopisu – Ve svých knihách jsem vyškrtal polovinu textu. Na rozdíl od prvního bodu se totiž někdy rozepíšeme natolik, až píšeme o něčem, co je zkrátka nepodstatné.
• Vedlejší zápletky – Hlavní zápletky jsou samozřejmě klíčové, ale aby rukopis působil plasticky, je někdy třeba rozvést i něco dalšího. Někdy můžeme vymyslet třeba zajímavou vedlejší postavu, jejíž potenciál se ale nakonec vytratí.
• Popisování – Čtenáři i autoři se při popisování dělí na dva tábory – někteří jsou spíše akční a popisy moc neřeší nebo je dokonce i přeskakují. Jiní jsou rádi vedení a chtějí znát veškeré detaily. Nelze říct, který postup je v dnešní době lepší či horší, ale pokud chceme dílo vylepšovat, je určitě dobré zamyslet se nad popisnými pasážemi a uvažovat nad jejich vhodností. Pokud si nevíte rady s popisy, zkuste se zamyslet nad vnímáním určitého jevu všemi pěti smysly.
• Minulost – Všichni máme nějakou minulost. Tedy i postavy a místa ve vaší knize. Proč je váš knižní svět takový, jaký je? Proč je hrdina osamělý? Prožíval lásku, nebo trauma?
• Zkušenosti – Věřím tomu, že každý rukopis se vylepší, pokud do něj autor promítne svou osobnost a své zkušenosti. Samotná fantazie je hnacím motorem díla, ale bez reálných zkušeností bude vždy působit tak nějak zcela fiktivně.
• Faktické a pravopisné chyby – V první verzi často nevidíme logické chyby, které mohou odhalit beta-čtenáři. Podobné je to i s pravopisnými chybami. Pro naše vlastní oči jsou často neviditelné, ať jste češtinářsky zdatní, jak chcete. Korektury jsou proto nezbytné. 

 

Opravdová poslední tečka za rukopisem

Opravdová tečka nejspíš nastane ve chvíli, kdy se vaše dílo objeví buď navždy v šuplíku, anebo v policích knihkupce. Vím ale o několika autorech, kteří by rádi rukopis přepisovali, i když jej už vydali. Třeba takový Robert Fulghum v nových vydáních díla předělával, Richard Bach přidal k Jonathanu Livingstonovi Rackovi zásadní novou kapitolu, která jinak ukončila děj.

Opravdová poslední tečka může nastat jen tehdy, když my sami určíme, že se jedná o opravdovou tečku. Je to ale složité. Představte si, že trávíte nad vaším příběhem celá léta, žijete s ním, dáváte do něj srdce, a pak má přijít okamžik, kdy se s ním máte jednoduše rozloučit, nechat ho být. Ještě že články na blogu mohou být tak krátké, že při jejich ukončování není třeba žádného velkého sentimentu.

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.