Jak jsem začal cvičit a už s tím neskončil

Abyste věděli, rozhodně nejsem nějaký sportovní typ a tělocvik jsem vlastně vždycky nesnášel – stačí si vzpomenout na ty chvíle, kdy se vybírali lidi do týmů a já byl rád, že jsem alespoň někdy nebyl ten úplně poslední. Sport a já jsme si zkrátka nikdy nerozuměli, měl jsem přeci spisovatelské srdce! Celý život jsem byl spíše hubeňour, tak jsem jakékoli cvičení nebo sportování ani nevyhledával. Ale postupem času se něco změnilo.

Kdy jsem se nad sebou zamyslel

Mohl jsem toho vždycky sníst, kolik jsem chtěl, a nikdy jsem nepřibíral na váze. Stejně tak jsem žil sedavým způsobem života, k psaní jsem si vzal pytel brambůrků, čokoládu nebo nějaký podobný tučný hřích. Dodnes si to moc nedovedu vysvětlit, zřejmě nějaký rychlý metabolismus, který mi lidé okolo záviděli. 

Situace se trochu změnila, když jsem nastoupil na vysokou a začal jsem žít nočním životem, který mi přivodil tzv. pivní pupek. Síla zvyklosti mi ani neumožňovala tuhle změnu vidět, dokud nepřišly na onen pupek první poznámky okolních sledovatelů. Asi bych se nikdy nesmířil s tím, že bych byl vyloženě obézní, na to jsem už viděl kolem spoustu odstrašujících příkladů, ale zároveň jsem věděl, že budu mít opravdu velký problém se nějak motivovat.

Nejdůležitější myšlenka, která mě donutila se nad sebou zamyslet, souvisela s tím, že člověk je psychofyzická osobnost, a že je naše duševní stránka s tou fyzickou nepopiratelně spjatá. To, co vysíláme ven, není jen náš vzhled, ale také síla naší vůle, naše odpovědnost, spolehlivost nebo vztah k sobě samému a životu obecně. 

První pokusy

Moje averze k pohybu mě nutila zůstávat doma a koukat na seriály. Když už se ve mně někdy hnulo svědomí, začal jsem dělat nějaké ty sedy-lehy, ale vydrželo mi to dva nebo tři dny. Vždycky jsem se utěšoval nějakými výmluvami – že nepotřebuji vyloženě hubnout nebo že nemám čas. Také mi vadila absence jakýchkoliv viditelných výsledků, což je naprosto logické, protože po třech dnech vidíte maximálně sebenalhávání.

Nedokázal jsem si organizovat čas tak, abych si mohl jít zaběhat, a už vůbec jsem si nedokázal představit cestu do posilovny, kde by na mě zírali ostatní. Na ty moje slabé ručičky, které mají problém udělat pár kliků.

První pokusy začít cvičit nebo sportovat tak jednoduše nevyšly. Jenže když jsem pak začal trpět chronickými únavami, přišlo na řadu druhé zamyšlení. Nenechte se zmást: únava bývá obecně známá ve chvíli, kdy toho děláte hodně, ale já měl únavu z opačného důvodu – nebyl jsem schopný dělat nic a tělo si na to zvyklo, až mu začaly dělat problémy běžné záležitosti. Zkrátka jsem pořád jen zíval, nastaly deprese a dělalo mi problém vstát z postele.

 

Jak jsem se tedy donutil cvičit

Nečekejte žádné profesionální návody a výsledky mé cvičící činnosti po pár prvních týdnech, ale klíčové je, že jsem začal cvičit a nějakou tu dobu už mi to vydrželo. Tajemství mé první motivace spočívalo v mobilních aplikacích. Jsou to cvičební programy zdarma, které si můžete stáhnout v internetovém obchodě dle vašeho mobilního operačního systému. Rozhodl jsem se začít různými třicetidenními výzvami, které jsou zpočátku velmi snadné, ale každým dnem se zvyšuje jejich obtížnost. Pokud vydržíte nejhorších prvních pár dní, nebudete chtít skončit.

Mobilní telefon vás může "otravovat" upomínkami k tomu, abyste ani dnes nezapomněli na svůj cvičící program, který si často můžete různě upravovat podle sebe. Stáhl jsem si aplikaci "Six-pack in 30 days", což je samozřejmě velice marketingový název (six-pack tak brzy rozhodně mít nebudete, nemám, neměl jsem ho ani po několika měsících), ale důležité je, že vám ukáže, jaké cviky na břicho jsou účinné, a každý den je také obměňuje. Podobné varianty aplikací existují i v češtině, a většina je zdarma anebo vás přijdou velice lacino.

Takže i takový antisportovec, jako jsem já, se sebou konečně začal něco dělat. Po čase ale stejně zjistíte, že nemůžete cvičit podobné cviky každý den. Zaprvé je to děsná nuda a zadruhé nemůžete cvičit jenom jednu část těla. U mě to bylo břicho, ale demotivace přišla velmi rychle, když se výsledky nedostavovaly.

 

Aktualizace po delším čase

Takže jsem se díval po dalších alternativách domácího cvičení a objevil jsem na internetu úžasné video lekce Andy Pavelcové z webu FitFab Strong. Ne, tohle není žádná placená reklama, ale opravdu něco, u čeho jsem vydržel celý rok a co mě konečně zbavilo onoho pivního pupku. 

 

Jsou to zábavné pětadvacetiminutovky, které můžete různě obměňovat, a na rozdíl od mobilních aplikací tak vystřídáte cvičení cardia (pohybového cvičení) a toho silového. Fakt, že se musí cardio a silové cvičení střídat, bylo moje největší a nejefektivnější zjištění. Zhubl jsem díky tomu 10 kilo na svoji vysněnou váhu! 

 

Opravdu jsem zhubl (navzdory všem profesionálním doporučením) bez výrazné změny jídelníčku – ano, pořád si občas dám pivo, pizzu a fast foody, protože odmítám snížit kvalitu svého života tím, že budu zobat zrní.

Andy Pavelcová, zakladatelka tohoto programu, navíc zafušovala také do mého řemesla a napsala o cvičení knihu. Sama říká, že tyhle cvičící programy vytvořila proto, že v České republice nenašla žádná pořádná profesionální videa, která najdeme třeba v zahraničí. A co je nejbáječnější, nedáte za ta videa ani korunu, takže moc doporučuji alespoň k vyzkoušení. Bude to makačka, budete nadávat, budete se potit jako vepříci, ale ono to půjde!