Jak funguje fantazie a jak rozvíjet představivost

Fantazie, z řeckého phantasia, značí schopnost naší obrazotvornosti a představivosti. Pro pisálky je fantazie bezesporu společně se zkušenostmi jedním ze základních kamenů jejich tvorby. Když se mluví o spisovatelském bloku, často se ruku v ruce pojí právě s nedostatkem fantazie; jako bychom zkrátka vyčerpali naše představy a všechno se zdálo plytké, klišovité nebo neoriginální. V dnešním článku bych se chtěl podívat na problematiku fantazie hned z několika úhlů.

Fantazie a psychologie

Psychologové označují fantazii za proces, při němž obecně vznikají představy. Nemusí tomu tak být jen při psaní nebo podobné tvůrčí činnosti, ale zkrátka v každé minutě našeho běžného života. Představy vycházející z fantazie se však od běžných myšlenek liší tím, že vznikají bez zjevné zkušenosti – jde tedy o něco, co si v hlavě nově vytvoříme nebo pozměníme.

Na fantazii se mi nejvíce líbí jakési popření fyzikálního zákona příčiny a důsledku – něco zkrátka vznikne z ničeho. Nebo to tak alespoň působí.

Mnoho z naší fantazie ve skutečnosti vychází z naší paměti nebo podvědomí. Zažili jsme toho tolik, že si to ani nemůžeme pamatovat, ale někde hluboko v našem mozku to je stále schované a čeká, až se to bude moci znovu probudit k životu. Ovšem tím, jak si danou situaci nevybavujeme, se vzpomínka transformuje a zkombinuje s něčím zcela jiným, vznikne jakási směs myšlenek a ta vytvoří úplně novou představu.

Jak fantazírujeme

Možná vám připadá, že fantazie je něco, co vzniká zcela spontánně, ale faktem je, že i fantazijní tvorba má své určité principy a postupy. Zde jsou některé z nich:

• kombinace – spojujeme různé části do nového celku
• personifikace – přenášíme živé vlastnosti na neživé věci
• aglutinace – spojujeme vlastnosti jedné věci s jinou
• hyperbolizace – zvětšujeme a přeháníme (například obři), může být i naopak
• fyziognomizace – přisuzujeme něčemu lidskou tvář
• schematizace – vyzdvihujeme jeden konkrétní znak
• magismus – přisuzujeme k něčemu mýty, pověry či symboly

Pokud máte velikou fantazii, třeba byste přišli i na další. Základní schéma ovšem vychází z toho, že něco již existujícího přetváříme do něčeho nového, a často ani nemusíme znát původní zdroj. Stává se to například při snění – také jste měli někdy sen, o němž jste si říkali, že byste ho ani nedokázali vymyslet? Vše funguje na základě asociačních zákonů (podobné vybavuje podobné).

Fantazie a osobnost

Když potkáte člověka s velkou fantazií, obvykle se jedná o někoho s uměleckými sklony. Obdivuji lidi s velkou představivostí, protože to znamená, že dokáží pracovat se svými ideály a nějak je zhmotňovat do podoby, kterou mohou předat dál – lidem, kterým nebyla naservírována tak vysoká dávka představivosti.

Idealisté jsou tu proto, aby nás obohatili novými myšlenkami, poslové nových rozměrů.

Tím ale nechci říct, že by idealisté byly lepšími osobnostmi než třeba materialisté. Každý jsme se narodili s určitou dávkou předpokladů, s našimi vlohy, ambicemi a talentem, který využíváme různorodým způsobem. Práce, kterou dokáže vykonávat idealista, může být nepochopitelná pro materialistu, ale i naopak. Naše diverzifikované osobnosti nám na této planetě předurčují jiné úděly. Troufám si tedy říct, že je to právě fantazie, která určuje naši osobnost, ale i způsob, jakým budeme žít náš život.

Fantazie a únik

Když chceme utéct ze skutečného světa – často se nějaké důvody najdou –, utíkáme do svých fantazijních představ. Fantazie nám slouží jako úniková reakce; místo mezi nebem a zemí, kde žijeme ve svém vlastním světě. Je to jeden z důvodů, proč miluju psaní. Získávám novou roli.

Emancipujeme se od objektivní reality a ukryjeme se do našeho soukromého království.

Fantazie může perfektně sloužit k odreagování. Co když ale nedokážeme nabídnout alternativu k naší realitě a zkrátka naše fantazie nefunguje? Třeba máte také rádi psaní a chcete utéct mezi řádky, ale realita je silnější a tíživější. A někdy se může stát, že nám naše fantazie vymyslí ty nejhorší scénáře, jen ne ty, které bychom chtěli. Scénáře o naší neschopnosti, strachu, beznaději nebo nešikovnosti.

Jak mít velkou představivost

Určitě znáte Rorschachův test, což jsou v psychologické sféře takové ty papíry s inkoustovými skvrnami, kdy máte určit, co si při konkrétní skvrně či obrazu vybavíte. Existují lidé, kteří vidí vzdušné zámky, a existují lidé, kteří vidí kaňku od kečupu. Co můžeme udělat proto, aby se naše fantazie rozšířila? Zkusím vám předat některé ze svých technik:

• K jednoduchým věcem vytvářejte příběhy. Když někde uvidíte igelitovou tašku, zkuste vymyslet příběh o tom, komu patřila, kde se vzala, co v ní bylo, jak mohla někoho ovlivnit...
• Představte si nějakou věc a popište ji všemi smysly – jak vypadá, jaká je na dotyk, jak chutná, jak voní a jaké vydává zvuky.
• Čtěte nebo sledujte umělecké filmy. Zejména symbolická nebo lyrická díla jsou plná fantazie, která vás inspiruje.
• Cestujte a rozšiřujte své obzory, neboť nové životní podněty a zkušenosti jsou vždy plné nových myšlenek.
• Představujte si svůj den nebo budoucnost
• Vizualizujte si svá přání, protože čím jasnější obrysy získají vaše cíle, tím jsou mimo jiné snadněji dosažitelné

Rozvíjení fantazie můžeme sledovat už u malých dětí, když si hrají, vymýšlejí pohádky nebo něco předstírají. Také si říkáte, že mají dnešní děti zbytečně moc hraček? Možná stačí ponořit se zpátky do našeho dětského já, kdy jsme si dokázali vyhrát s malou větvičkou. Někdy si říkám, jaká je škoda, že musíme vyrůst a vstoupit do dospělosti, kde získává naše fantazie čím dál více omezení. Naštěstí vždy můžeme začít psát!