Ještě než začnu psát, řeknu si, co bych chtěl daným textem sdělit svým čtenářům. Ještě než začnu něco číst, zamyslím se, co od dané knížky očekávám. A po přečtení posledního řádku uvažuju nad tím, jestli mé očekávání autor splnil a jestli to tak je dobře. Někdy je totiž skvělé, když text přesáhne horizont očekávání a přijde s něčím zcela jiným – jinak řečeno změní svou očekávanou funkci.
Proč se bavit o funkci literatury
Většina věcí v našem životě zastává nějakou funkci. Specifická funkce literatury je často důvodem toho, proč nás některé knížky baví, a některé ne. Existují lidé, kteří nemají rádi příběhy s nešťastným koncem, protože to zkrátka mělo dopadnout jinak, třeba došlo k nějaké nespravedlnosti. Nemusí se to vztahovat jen ke knihám, ale i k jiným uměleckým formám.
Zajímavým příkladem budiž dílo 13 reasons why, které se zabývá mimo jiné otázkou znásilnění. I přes nevýslovné utrpení hlavní postavy zůstal pachatel celkem nepotrestán. Na fanouškovské stránce díla se pak vzbudila horlivá debata o tom, proč tomu tak bylo. Někteří diskutéři takový konec odsuzovali, protože by mohl nabádat znásilněné ženy k tomu, aby se raději nepokoušeli danou situaci řešit – je to těžko prokazatelné, vznikají nejrůznější stigmata a pachatel by nejspíš stejně nebyl dostatečně potrestán. Může se tedy zdát, že funkcí díla by bylo podněcovat v takových ženách strach. Na druhou stranu může být ale skutečnou funkcí díla poukázat na současný společenský problém tak, jak se skutečně děje.
Otázka, jakou funkci by měl příběh mít, je komplikovaná. Může se střetávat s etickými problémy (jako když Utrpení mladého Werthera vyvolalo vlnu sebevražd), s neutěšeným čtenářským očekáváním nebo i s tím, že funkce není zřejmá, tudíž nevíme, co tím chtěl autor vlastně říct. Konečná interpretace pak skočí na čtenáře.
Nepochopení funkce literatury může často vést k naprosto mylné interpretaci.
Jaké mohou být funkce literatury
Literatura může působit na všechny stránky naší osobnosti. Můžeme se díky ní dozvědět něco nového nebo se jen pobavit. Osobně vnímám jako kvalitní literaturu takovou, v níž se skloubí hned několik funkcí. Mám rád zábavné příběhy, ale ještě raději mám, když je v takovém příběhu skryté i nějaké hlubší poselství. Pojďme si shrnout několik základních funkcí děl, které můžeme najít v různých učebnicích:
- Poznávací funkce – Pokud nás dílo naučí něco nového, snaží se vzdělávat nebo nás o něčem informovat, pak obvykle ovlivní naše poznání. Prostřednictvím literatury získáváme nové vědomosti a poznáváme svět z jinak nedostupných perspektiv.
- Zábavná funkce – Trendem dnešní doby je především enterteinizace (zezábavňování), a to všelijakých témat. Když chce člověk jednoduše vypnout, obvykle pak sáhne po něčem intelektuálně nenáročném a chce se zkrátka pobavit nebo si odpočinout.
- Výchovná funkce – Výchovná funkce se může krýt s poznávací, ovšem je v ní viditelný popud k poučování. Text se nesnaží ani tak působit na naše poznání, ale spíše na naši disciplínu – jak bychom se měli chovat, jaké bychom měli mít názory, jak jednat nebo se nás snaží nějak usměrnit.
- Formativní funkce – Opět se trochu překrývá s dalšími funkcemi, ale jejím dominantním rysem je rozvíjení našich schopností, formuje tak například naši fantazii, osobní růst, snaží se nám odkrýt nějaké nové úhly pohledu nebo rozšířit možnosti našeho vnímání. Formuje naši osobnost.
- Estetická funkce – Tato funkce působí především na naše emoce, snaží se v nás vyvolat pocit krásna (beletrii se také někdy říká krásná literatura, protože plní estetickou funkci), pokouší se nás vnitřně obohatit a my jsme nakonec spokojení, že jsme ji přečetli, i když nemusí mít nutně nějaké jasné sdělení. Proto mají někteří rádi třeba lyrickou poezii.
- Společenská funkce – Pokud v nadpisu hovořím o kouzlu vlivných knih, pak se z velké části jedná nejspíš o knihy, které plní společenskou funkci. Taková funkce totiž dokáže mimořádně ovlivnit myšlení celé společnosti (jsou to například známá politická, vědecká nebo náboženská díla).
Možná bychom vymysleli ještě nějaké další funkce, ale pro základní představu tyto podle mě bohatě postačí. Proč je dobré se o funkci literatury bavit? Nuže, pamatuji si například na své první setkání s dadaistickými či surrealistickými díly. Jsou to často pouze náhodná slova, nesmyslně poskládaná, automatické pásmo myšlenek, které spolu třeba ani nesouvisejí... a kdekdo taková díla prohlásí za odpad. Jejich funkce byla ovšem zcela jiná, než funkce například klasického románu – možná šokovat, možná poukázat na tvůrčí svobodu, možná na nesmyslnost života. I to je důvod, proč nemusí být řazena do brakového umění.
Kouzlo funkce literatury při psaní
Protože se nacházíme zčásti na spisovatelském webu, rád bych ještě poukázal na to, jak lze s funkcí pracovat při tvůrčím psaní. Na začátku je určitě přínosné vědět, zda chceme čtenáře poučit nebo pobavit a jaké pocity v něm chceme vyvolat. Ta nejzajímavější díla v sobě ale obvykle zahrnují hned několik funkcí naráz, ne-li všechny.
O závažných tématech se dá psát tak, aby lidi bavily. Stejně tak o humorných tématech můžeme psát s naprostou vážností. A leckdy se dá hlavní myšlenka skrýt mezi řádky. Moje technika, kterou často velice rád používám, je právě ta, kdy se snažím skrýt nějakou funkci mezi řádky. Tak, aby čtenáře přiměla k zamyšlení, zda nemá text ještě nějaký jiný doprovodný a hlubší význam. Stejně jako se může 1984 na první pohled jevit jako scifi dystopie, ale obsahuje v sobě hluboké politické i mravní varování.
