Jaký je smysl umění

Někteří lidé – a možná že jich je většina – zastávají názor, že jsme se narodili za nějakým účelem. Za smysl lidské existence se pak zpravidla považuje to, že by měl člověk něčeho dosáhnout. Lidé, kteří ničeho nedosahují, se pak topí v lepším případě v řece průměrnosti, a v tom horším případě umírají jako ztracené a zbytečné bytosti, které světu ničím neprospěly. Spousta lidí se domnívá, že umění je jednou z těch činností, která je vlastně k ničemu. Jaký je smysl umění?

Jak vnímáme umění

Umění je zvláštním odvětvím lidské společnosti zejména proto, že ho každý vnímá jinak. Někdo má raději, když umění vychází zvenčí a opírá se o realitu – inspirace přírodou, portréty lidí, popisování toho, co vidíme kolem sebe. Obvykle to, co je jinými považováno za realistické, je také příznivěji přijato. V díle se odráží umělcův talent, který mohou lidé obdivovat. Nicméně spousta lidí stále zapomíná, že obraz reality je stále pouhým obrazem, a že pokaždé vychází z toho, co vidí umělec, nikoliv z toho, co je objektivně dané.

Umění zobrazuje výřez toho, co vidí jeho autor. Samotná realita je transcendentální.

Když si tuhle jednoduchou skutečnost uvědomíme, můžeme vnímat umění z úplně jiného úhlu. Nakonec totiž zjistíme, že dílo ani tak nevypovídá tolik ke světu, ale hovoří spíše o samotném autorovi. Je to introspekce toho, co zažívá autor, a na základě toho pak vznikly všemožné abstraktní směry od surrealismu přes kubismus a dadaismus, které mají vylíčit něco, co je normálním zrakem skryté. 

Když se schovám za své spisovatelské alterego, rád vždycky říkám, že svými díly se nesnažím odkrývat pravdu, ale to, co vnímám mezi řádky. Nechci vnímat umění jako něco, co má sloužit jako popis reality, protože každý dokáže svou realitu vnímat skrze své vlastní smysly. Něco jiného ovšem je, když obohatíme realitu o smyslové vnímání někoho jiného, čímž nahlédneme za závoj našich myslitelných hranic.

Co je umění

Na světě miluji onu různorodost, jak se každému líbí jiná hudba, jiné filmy, jiné obrazy, jiné sochy nebo jiné knihy. Ať se umělec snaží, jak chce, nikdy se nezavděčí všem, protože krása se skrývá v oku pozorovatele. Nemusíme mluvit jen o jednom typu umění, protože něco umět může znamenat také ovládat profesi či řemeslo, které jiní ovládat neumí. Z takového důvodu někteří považují za umění, když někdo dokáže postavit dům, kdežto lidmi, kteří si čmárají nebo píší do notesů lze v takovém porovnání velice snadno opovrhovat.

Když pochybuji, říkám si, že se člověk, který neumí nic dělat pořádně, začne věnovat umění, aby ze sebe dostal všechny ty pocity nespokojenosti, nepochopení či vlastního opovržení. Zvláštní ovšem je, že se sdílená starost často stává poloviční, a sdílená radost dvojnásobnou, což předává umění nový rozměr. Umělec se s něčím podělí, uleví sobě, ale zároveň díky tomu může předat nějaké poselství někomu dalšímu. Pro mě je to jeden z hlavních důvodů, proč chci být umělcem, ale je mi jasné, že takový úděl nemohu v dnešní společnosti považovat za něco, co by mě dokázalo uživit.

Umění je vědecky nedefinovatelné. Podle konstruktivismu je umění pouze to, co za něj společnost pokládá. Ovšem umění je také samo sobě cílem.

Umění přesahuje praktickou účelnost, odráží se v něm svoboda vycházející z fantazie umělce. Imaginativnost umění ovšem postupně vytlačuje určitá touha společnosti po pragmatičnosti. Jinak řečeno, všechno by mělo být stručné, jednoduché, jasné, srozumitelné a především vždy účelné. Jenže umění, ač nejsou jeho pozitivní výsledky zcela viditelné, prostupuje celou naší kulturou, a skrývá se jak v hollywoodských filmech, tak v obalu na plechovky (Warhol by mohl vyprávět). Už Exupéry lidem připomíná, že důležité věci jsou neviditelné.

Co znamená být umělcem

Možná, že je umění tak přitažlivé právě proto, jak je nedefinovatelné a jak nedefinovatelní jsou lidé, kteří jej tvoří. Umělec je podle mě někdo, kdo má touhu vyjádřit se způsobem, který by nějak metaforicky odrážel to, co se mu honí v hlavě. Všichni občas vidíme něco, co druzí ne, ať už kolem sebe nebo v našich představách. Umělci však mají tendence tohle "něco" zachytit zvláštním podobenstvím a symbolem, šířit to dál.

Vlastně se ptám, zda bych se podle této definice mohl považovat za umělce. Píšu, sdílím své myšlenky, snažím se vyjádřit svůj vnitřní svět skrz různou symboliku, abych vám předal alespoň část ze své podivné existence. Nakonec si ale myslím, že na tom nezáleží, protože konečný soud o mém umění/neumění vynesete vy, s čímž se budu muset chtě nechtě smířit, i když to mohu vidět zcela jinak.

Neodpustím si dodat, že být člověkem znamená být umělcem. Náš vlastní život je totiž naším uměleckým dílem, které tak nějak plácáme dohromady. Jen aby z toho nakonec ovšem nevznikl plagiát nebo kýč, což je stav, kdy se samotné umění vytrácí, život se stane nalinkovanou kopií motivace druhých a dostane se pod vedení úplně jiných vnucujících se vlivů. 

Abych se tedy vrátil ke stěžejní otázce, kterou jsem na začátku položil: Jaký je smysl umění? Domnívám se, že je to podobné otázce smyslu života. Hledat podstatu krásy, a často i tam, kde na první pohled nemusí být vidět.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.