Velká rozhodnutí aneb kudy se vydat na bouřlivé křižovatce

Každý, kdo chce držet život pevně ve svých rukou, se nevyvaruje důležitých rozhodnutí. Pokaždé, když se nacházím na podobné křižovatce, zalije mě svírající úzkost. Někteří lidé jsou průbojní, dokážou se hbitě rozhodovat, převzít iniciativu nebo zkrátka vědí, co chtějí a jdou si za tím. Pak tu jsou lidé jako já, kterým dělají problém i zdánlivě obyčejné věci a kteří zkrátka tápou, jakou cestou se mají vydat.

Co když...

Co když to nevyjde? Co když zase neuspěju? Co když mě odsoudí? Co když to zkazím? Co když se mi něco nepovede? Co když si zkrátka vyberu špatnou cestu? Už si nepamatuji, kde jsem na jednu myšlenku narazil, ale říkala něco o tom, že hlavním nepřítelem úspěchu je strach z neúspěchu. Všude se pak dočteme, že máme překonat své strachy a pochyby, jenže kolikrát jsou naše pochyby prostě oprávněné.

Ano. V životě se nesčetněkrát znemožníme, budeme kritizováni, zkazíme hodně věcí, naděláme hromadu chyb a vybereme si špatnou cestu. Život už je takový. Mnohem horší ovšem je, když nic z toho neuděláme. Zastavíme se před křižovatkou a rozhodneme se nedělat nic, protože všechny cesty nejsou podle našich představ. Začínám si uvědomovat, že je někdy lepší udělat chybu, než stagnovat na místě.

Když budeme o jakémkoliv životě až moc přemýšlet, bude se zdát neuspokojivý. Tedy pokud ho nezačneme brát jako dobrodružství.

Když stojíme před velkým rozhodnutím

Udělat velkou investici, ukončit vztah, zasnoubit se, dát výpověď, pořídit si děti, najít si novou práci, něčeho se vzdát, k něčemu se přiznat, překonat sám sebe. Je jedno, jaké rozhodnutí to je. Dříve či později čeká na každého a vždycky se najdou tací, kteří by se rozhodli jinak a dají nám to také patřičně najevo. Všechna rozhodnutí mohou být z určitých pohledů špatná.

Strach z velkých rozhodnutí vychází z toho, že jimi něco často dokazujeme druhým, místo abychom poslouchali hlavně sebe. Musíme dokázat, že jsme dostatečně kompetentní, že jsme rozumní, že jsme spolehliví, že jsme nejlepšími adepti na vysněnou pozici. Způsob, jakým se rozhodujeme, vychází z přesvědčování. Přesvědčujeme druhé, nebo přesvědčujeme sami sebe. Nicméně:

• Život není závod
• Nakonec stejně všechno závisí na tom, s čím se dokážeme spokojit
• Nikdo jiný za nás rozhodnutí dělat nebude
• Bez velkých rozhodnutí nikam nedojdeme
• Jenom my sami víme, co je pro nás nejlepší

Kudy se vydat

Je to možná zvláštní, ale nikdy jsem neměl moc velké ambice stát se někým úspěšným a významným. Vždycky mi přišlo, že se pro to musí obětovat příliš mnoho pohodlí, vynaložit až moc práce nebo že i když se člověk stane ředitelem zeměkoule, nakonec stejně všechno jednou pomine. Asi mi vždycky přišla hezčí vidina užívání si klidu a komfortu, než abych něco dokazoval světu kolem sebe. Neříkám, že tenhle způsob myšlení je přínosný, nakonec jsem se zasekl někde uprostřed – mezi "chci mít klid" a "chci něco dokázat", odkud se nemohu vymanit.

Proč o tom píšu v souvislosti s rozhodováním: Věřím totiž, že způsob, jakým se rozhodujeme, o nás vypovídá mnohem víc, než to, zda jsme inteligentní, úspěšní, krásní nebo bohatí. Rozhodování je počátek všeho a na jeho základě se definuje náš život; budujeme si cestičky, až z toho všeho vznikne nějaký vzorec, který nám říká, kdo vlastně jsme.

Kudy se tedy vydat? Zkuste se podívat na onen vzorec rozhodování, který už máte za sebou. Podle čeho jste se rozhodovali? Bylo to vaše srdce, vyšší dobro, rozum, cit, nátlak, výhružka, strach, nezbytnost? A jak to nakonec dopadlo? Historie a zkušenosti jsou cenným zdrojem osobních informací. Hlavní motivace by nejspíš měla vždy vycházet z toho, jaký chcete mít pocit, až si promluvíte s tímhle svým svědomím. 

Ptejme se proto sami sebe: Čím nám naše rozhodnutí prospěje? Mohu být hrdý? Jaké překážky musím překonat, abych došel ke správnému cíli? Čím se zbytečně zatěžujeme? Stojí to za pokus?

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.