Ozvláštňující prostředky: Jak psát tak, aby to znělo zajímavě

Psát umí kdekdo, ale aby někdo dokázal psát skutečně zajímavě, to už je umění! Připomeňme si dnešním článkem nejčastější ozvláštňující prostředky a básnické figury, které můžete využít k získání větší pozornosti. Vložte renesanční esenci mezi řádky, nechte čtenáře přivonět k vaší múze a podávejte příběh tak, jak ho ještě jaktěživ nikdo neochutnal. Ale pozorte, nic se nemá přehánět, ježto méně někdy bývá více!

Jak ozvláštnit text

Vybavujete si, když jste ještě ve škole rozebírali básničky a hledali v nich všechno možné i nemožné? Možná to některým z vás v ten okamžik přišlo spíše nemožné, ale pravdou je, že když svůj text nijak neozvláštníte, stane se z něj jen průměrný kolemjdoucí, obyčejný a lehce zapomenutelný výkřik do tmy. Naštěstí se můžeme vrátit do této školácké minulosti a připomenout si to, co dává větám dynamiku.

Čeština je výjimečný jazyk díky své slovní zásobě. Nabízí nespočet lexikálních výrazů, ale také slovních spojení (frazémů – pořekadel, rčení, přísloví) nebo třeba synonym. Jen si zkuste přeložit všechny české nadávky například do angličtiny, a uvidíte, jak jsou některé jiné jazyky omezené. Ačkoli samozřejmě záleží na schopnostech mluvčího.

V češtině lze říct všechno mnoha způsoby, můžete mluvit jednoduše i složitě, a co je nejlepší, smíte to všechno používat, jak si jen zamanete podle své nálady. K tomu nám slouží různé ozvláštňující prostředky řeči, díky kterým poznáme například míru expresivity, formálnost či odbornost naší mluvy. A pokud se chcete stát spisovatelem, určitě je dobré znát nějaké teoretické fígle, jak na to.

Metafory

Jde pravděpodobně nejfrekventovanější ozvláštňující prvek, protože dobrá metafora dokáže zázraky. Metafora je jinak řečeno přenesení významu na základě podobnosti (vzhledu, rozměru, množství či funkce). V užívání metafor ale hraje prim originalita; pokud použijete otřepané fráze, vznikne z toho akorát klišé. Rozlišujeme několik druhů metafor, z nichž se můžete inspirovat:

• Lexikalizovaná (uzuální) metafora) – Ta se používá velice často, a to tak, že ji již nalezneme v normativních slovnících. Uši na hrnci, koruna stromu, krk houslí, černý úmysl, hlava (státu, rodiny, šroubu); mít velké oči, mít kamenné srdce.
• Obrazná (kontextová, aktuální) metafora – pomocí ní se v uměleckém textu personifikuje; jedná se tedy o typickou personifikaci, kdy se něco neživého chová jako živé. Květy hovoří, smutek pronásleduje, štěstí se usmálo, smůla se lepí na paty, ceny se zdvihly, mráz kreslí na oknech. 
• Synestézie – Jde o přenášení smyslového vnímání, například když se něco z oblasti hmatové objeví v oblasti čichové, zrakové či sluchové. Ostrá hrana, ostrá vůně, ostrý zrak, jasný den, jemný hlas.

Přenášení významu podle podobnosti lze využít prakticky všude. Můžete použít hřeben na česání, ale také vidět hřebeny hor. Z hřebenu hor se podíváte na její paty, až vás z toho paty zabolí. Chtěli byste mít horu nápadů na další metaforu, ale vzpomenete si jen na kapku z nich. Metafory mohou být hluboké jako člověk, ale i jako studna.

Zvěř se může přenášet na osoby (mírný jako beránek, ale tvrdohlavý beran; žena může být hodná jako holubička, ale uvnitř šakal, husa nebo kvočna), pohybem zvířat můžete letět do práce nebo můžete jako zvíře štěbetat, mumlat, hudrovat, hafat, skučet, kejhat, švitořit, pištět či vřeštět. Kromě toho je můžete využít v různých slovních druzích: bahno velkoměsta, ocelové srdce, vřele milovat, vítr hvízdá a čas utíká, proto se přesuneme k metonymii.

Když píšu tyhle odstavce, vzpomenu si na to, jak je čeština krásná. Važme si jí.

Metonymie

Hodně lidí používá metonymii, ale myslí si, že je to metafora. Plete se to všechno dohromady, i když to opravdu není tak složité. Metonymie je sice také přenesení významu, nikoli však na vnější souvislosti, ale na té vnitřní. Můžete například číst Jerryho Writera, ale nečtete toho týpka, ale jeho knihu nebo blogový článek. Můžete sníst talíř polévky, ale neznamená to, že drtíte v zubech porcelán. Zahrajete Imagine Dragons, ale myslíte tím nějakou jejich skladbu. Jde o vnitřní vztahy, které tyto jevy pojí. A zase tu máme nějaké typy pro inspiraci:

• Metonymie strukturní – Přenášíte nějakou abstraktní skutečnost na konkrétní. Hlídka – hlídání; vláda – vládnutí. Psaní může být to, co my pisálci rádi provádíme, ale někdo může dostat psaní jako dopis. Vypijete sklenici, ale bez střepů. Máte na sobě zlato, ale je to přívěšek.
• Metonymie kontextová – Přenesete název autora na jeho dílo nebo například zeměpisného místa na událost: čtete klasiku, posloucháte Bacha, učíte se Waterloo nebo vzpomínáte na 11. září.
• Metonymie etymologická – Tu můžete použít, když přenesete vlastní jméno na obecné označení osob a věcí. Takové to, když máte v okolí donchuána, kasanovu, romea, donkichota, goliáše, venuši a já nevím koho ještě. Některé názvy věcí vznikly podle svých tvůrců nebo podle místa, kde se vynalezly: manšestr, damašek, ementál, havana, plzeň, rentgen, kašmír apod.

Další ozvláštňující prostředky

Metafory a metonymie jsou nejčastěji používané, ale existuje řada dalších prostředků, které lze využít k tomu, aby vaše texty dostaly potřebnou šťávu – něco, aby si vaši čtenáři řekli: "Wau, to bych nevymyslel, ten má velkou slovní zásobu!" Zkrátka abyste se mohli vytahovat, jak gargantuovsky ovládáte češtinu.

• Hyperbola – O hyperbole jste už tisíckrát slyšeli, tak nevím, zda to mám opakovat po milionté. Ano, hyperbola je nadsázka a zveličení. Hyperboly mám rád až na Měsíc a zpět, protože se díky nim může všechno krásně přehánět. Používám je v běžné řeči už trilion světelných let (přestože světelný rok je jednotka délky).
• Synekdocha – Tu použijete, když chcete vyměnit část za celek, patří tedy tak trochu pod metonymii, protože jsou zde vnitřní souvislosti. Můžete říct, že jsem hodná duše, ale myslíte tím hodného člověka. Můžete být rádi za svou střechu, a když si dáte tabák, nesníte celou kytku.
• Symboly – Symboly můžete užívat, jak si jen zamanete, aniž byste to, co chcete říct, říkali explicitně. Černá kočka značí smůlu, kominík vám přinese štěstí a chléb se solí má být symbolem přátelství a pohostinnosti, i když byste si raději dali pizzu.
• Eufemismus – Když chcete něco říct jemně, a tak když někdo umřel, odešel raději do věčných lovišť nebo do nejhlubšího spánku
• Dysfemismus – Opak, někdo chcípnul!
• Onomatopoie – Napodobujete zvuky pomocí slov, jde o libozvučnost či nelibozvučnost. Řinčí řetězů hřmot, havran kráká víckrát už ne, na topole podle skal zelený mužík zatleskal. 
• Oxymóron – Aneb když se něco vzájemně vylučuje. Mrtvé milenky cit, východ na západě, umřelé hvězdy svit.
• Anafora – Opakujete stejná slova na začátku vět nebo řádků. Používá se především u básniček: Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem; sto roků kapal jsem uhlí.
• Epifora – Opakování slov na konci vět nebo řádků: Jaký je to divný kraj, milý Bože, divný kraj!
• Epiteton – Jde o básnický přívlastek, zdůrazňuje určitou vlastnost osoby nebo předmětu. Vlažná tráva, udatný junák, rudé líce.

Básnických výrazů a tropů je nespočet, nerad bych z tohoto článku udělal čistě slovník, a proto jsem vybral jen ty nejzákladnější. Co je ovšem důležité k uvědomění, je různorodost českého jazyka. Nemusíte používat jen jednotlivé prvky, ale i větné struktury. Užívejte ironii, sarkasmus, cynismus nebo naivitu podle toho, jak se to odráží k postavám, o kterých píšete. Styl psaní vytváří atmosféru a ozvláštňující prostředky dokážou přimět čtenáře k zamyšlení, udržet jeho pozornost nebo jednoduše zaujmou. Nenechme zajít možnosti naší krásné řeči a pišme s grácií!

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.