Hledání inspirace v Praze

Když jsem tenkrát nastupoval na magisterské studium do Prahy, ocitl jsem se na místě, které by se dalo nazvat divočinou. Nejsem sice z vesnice, jen z menšího města, ale začít bydlet v našem hlavním městě pro mě zkrátka bylo dobrodružství. Trvalo mi déle, než jsem si na všechno zvykl – ať už to byly davy lidí po ulicích, nová místa nebo příležitosti. Předem musím říct, že je pro mě jakákoli větší změna stresující, nejsem úplně komunikativní a vždy přizpůsobivý typ, raději všechno přizpůsobuji sám sobě, a proto jsem si musel přizpůsobit Prahu k obrazu svému.

Hledání inspirace v Praze

Myslím, že inspirace se dokáže schovávat všude, a nemusí to být vždy estetické místo. Praha naštěstí nabízí od všeho něco. Pokud vás rozčiluje, když se derete masou lidí, můžete vždy zajít na nějaké odlehlejší nebo přírodnější místo. Osobně miluju Letenské sady, Petřín, Vyšehrad, oboru Hvězdu a Divokou Šárku. Tato místa jsou pro mě oázy inspirace, a přitom jsou pořád blízko velkoměsta. Nabízejí krásné vyhlídky, osamělá místečka k prozkoumání a takové to přírodní lyrično, které by podle mě jednou za čas měl navštívit každý, kdo si potřebuje někdy utřídit myšlenky. Příroda léčí, opravdu.

Hledání osobní identity v Praze

Praha mě tak trochu donutila hledat sám sebe. Kam vlastně patřím, kdo jsou mí přátelé, kde jednou chci žít, co považuji za důležité. Ne že bych nebyl dostatečný filozof, abych si tyhle otázky nepokládal kdekoli, ale možná je to tím, že Praha nabízí všechny ty možnosti, ve kterých se můžete profilovat, že je to skutečně otázka vašeho rozhodování. Nemáte jednu variantu, máte jich milion.

A tak nemusíte sedět v pondělí večer doma, ale můžete se rozhodnout navštívit nějaký bar nebo club, kde určitě poznáte, jak to v Praze žije. V Praze to samozřejmě oproti jiným českým městům žije vždycky. Poznal jsem spoustu barů, vypil spoustu alkoholu, protancoval několik nocí, poznal různorodé lidi, s kterými jsem se buď ztotožnil, nebo ne... a všechno tohle nějak pomohlo znovu utvářet žebříček mých priorit. Koho chci mít vlastně poblíž, kdo je důležitý, a kdo zmizí, když bych jednoho dne Prahu zase opustil.

Na Praze je skvělé, že dokáže mluvit ke každému.

Lidé v Praze mají podle mě opravdu mnoho možností projevit se. Dokonce bych řekl, že i moje mentalita se v Praze pokaždé změní. Naučil jsem se být trochu asertivnější, i když si stále sedám do zadních lavic; naučil jsem se objevovat nová místa, i když jsem stále loajální k těm pár, co mi přirostla k srdci; naučil jsem se poznávat nové lidi, i když jsem díky některým ocenil spíše přátele z minulosti. Praha dokáže být plná deziluzí, ale především plná inspirace. A její krása se skrývá v oné variabilitě možností. Svět je tu na dosah.

Inspirace známými historickými místy

Genus locci, neboli duch místa, dokáže navodit opravdu dokonalou inspiraci. Navštívil jsem už poměrně mnoho evropských měst, ale historické centrum Prahy je stále tím, co mě okouzluje nejvíce. Stačí jít kolem Staroměstského náměstí, postát pod Orlojem, projít kolem všech těch kostelů a památníků přes Karlův most až na Pražský hrad. Všude je historie, která nabízí nespočet příběhů, které chtějí být odvyprávěny.

A s tím vším si člověk zvyká na neskutečnou pohodlnost, kdy nemusí chodit nikam daleko, aby si došel nakoupit, aby se najedl ve čtyři ráno nebo aby si našel poklidnou kavárnu, kde by mohl v klidu přemítat nebo, pro nás spisovatelské duše, psát.

Asi jste od tohoto článku čekali konkrétní místa, která bych vám doporučil, ale k čemu jsou vlastně taková doporučení? Smýšlení každého jde jiným směrem a všichni můžeme čerpat inspiraci z něčeho jiného. Myslím, že největší dobrodružství je tato místa sám poznávat; jít někam, kam bychom za jiných okolností nevkročili a zajímali se o historii něčeho, o čem jsme dříve vůbec nevěděli. Ty příběhy jsou opravdu všude a všechny jsou zcela jedinečné.

Já a Praha

Tenhle krátký článek vznikl spíše jako moje osobní óda na Prahu. Miluju Prahu, přesto vím, že to není město pro mě. Proč tomu tak je? Jednoduše jsem už přilnul jinam. Někdy máte osobní odpovědnost v srdci za místa, kterými jste už prošli a ke kterým se musíte vracet. Já našel svůj domov v Liberci, kde jsem studoval na bakaláři, kde jsem se skutečně oprostil od svého dětství a kde jsem prožil zatím své nejkrásnější vzpomínky. Jsem přesto neskutečně rád, že mám možnost Prahu poznávat a vůbec se nedivím lidem, kteří v ní chtějí zůstat. Jako všechna místa má své pro a proti, jen podle mě nemá smysl tolik hledat ona proti.

Smysl má hledat inspiraci. Ať už cestujete kamkoliv, ať už bydlíte kdekoli; všechna místa vám pomohou najít váš pravý domov. Dokonce to ani nemusí být domov stabilní, protože jsou lidé, kteří chtějí bydlet v přívěsech nebo se prostě tak různě poflakovat. Já hledám stabilitu, ale nějak v hloubi duše tuším, že stejně nelze vydržet na jednom místě celý život. Třeba jednou Prahu opustím, třeba se do ní zase jednou navrátím a poznám ji jinak. Něco jako když čtete po čase starou knihu.

Chtěli byste žít v Praze, nebo v ní už žijete? Jak moc se vám tam líbí?