Místo toho, aby člověk hleděl na své povinnosti, prochází dokola sociální sítě, čte blogový článek nebo se poflakuje jako lenochod s tím, že co můžeš odložit dnes, je dobré odložit i zítra. Zvláště u těch déletrvajících záležitostí, jako je třeba psaní knihy nebo diplomové práce, je potřeba silná výdrž, houževnatost a trpělivost. Už se mi kolikrát stalo, že místo psaní jsem dokonce i uklidil svůj pokoj nebo si vytřídil složky v počítači. Jinak řečeno – prokrastinace je krize!
Co je vlastně prokrastinace
Schválně jsem se podíval na statistiky vyhledávání slova prokrastinace, protože mi to nepřijde jako nějaká vyloženě historická záležitost, a je to slovo, které se u nás začalo rozmáhat zhruba koncem roku 2008 a postupně se vžilo do běžné konverzace. Prokrastinace je výrazná tendence odkládat plnění povinností na pozdější dobu.
Prokrastinace se může zdát zpočátku jako něco úplně normálního, ale pojí se s ní zejména spousta stresu a zatěžování mysli. Něco si moc přejete dokončit; víte, že se vám po tom uleví, ale stejně se nedokážete přinutit k jakékoli motivaci. Asi jen máloco se vyrovná pocitu, že jste sami se sebou spokojení, ovšem prokrastinace nás nutí domnívat se opak. Jak z toho ven?
Různé rady, jak přestat prokrastinovat
Na internetu se k tomuto tématu můžeme dočíst hned několik způsobů. Věřím, že hromadu z nich vlastně nějak podvědomě známe, ale stejně nám jsou k ničemu. Protože některé rady jsou tak lehce řečené, ale stejně je těžké se k nim odhodlat, jednoduše odložíme i snahu přestat prokrastinovat. Mezi takové ty univerzální rady obvykle platí:
- Vybudujte si disciplínu
- Napište si seznam povinností a seškrtávejte je
- Stanovte si časový harmonogram
- Staňte se zodpovědným jedincem
- Dokončete nejdřív ty nejnáročnější věci
To se vždy lehko řekne, ale hůře udělá. Takový recept, jak přestat s prokrastinací, se může srovnat třeba s radami typu "pravidelně cvič, jez zdravě a žij zdravým životním stylem". Kdo si teď skutečně vezme papír a tužku a sepíše si body, které začne postupně plnit, když zrovna vyšla nějaká nová série oblíbeného seriálu nebo když musíte zamést smítko na skříni.
Když marně čekáme na motivaci
Řekl bych, že tím největším problémem při překonávání prokrastinace, je nakonec čekání na nějaký správný čas. Stáváme se perfekcionisty a říkáme si, že teď není vhodná nálada, vhodné prostředí, vhodný časový úsek, vhodná soustředěnost... vymlouváme se na všechno možné, jen abychom něco nemuseli dělat teď hned. Bohužel všechno se nakonec musí stát v přítomnosti.
Čas ani místo není tolik podstatné, ani jakékoli další puntičkářství, pokud dostanete potřebný zápal. Ten zápal se většinou spustí jednoduše tak, že konečně začnete. Při psaní své diplomové či bakalářské práce nebyl problém se samotným psaním, ale s tím, abych se odhodlal sednout k tomu počítači a otevřel konečně ten proradný soubor.
Není těžké psát. Je těžké začít psát.
Ohledně článků na blogu jsem si už díkybohu vybudoval paradoxně černé svědomí. Jednoduše mi vadí, když nenapíšu článek nebo alespoň nepostnu nějaké připomenutí na sociální sítě, abych byl stále v kontaktu se čtenáři. Takový harmonogram se ale buduje celkem složitě; řekl bych, že to trvalo celé měsíce vybudovat takovou disciplínu, a ještě k tomu to funguje jen na ten blog – seminární práce mě pořád nezačaly bavit.
Jak se tedy konečně odhodlat
Úplně nejefektivnější je podle mě systém odměn. Jednoduše si pustíte další díl seriálu, teprve až něco uděláte. Budete číst audioknihu jen na běžícím páse. Zkontrolujete telefon, až vynesete koš. Pro někoho může fungovat naopak trest: nedovolte si dočíst vaši oblíbenou knihu, dokud se konečně neodhodláte.
Udělejte si seznam priorit, a za ty největší body se následně odměňte. Kupte si něco na sebe za seminární práci, dejte si nějaký pamlsek za dobře odvedenou práci, naložte se do horké vany s pěnou po tom, co něco dokončíte. Důležité je umět vědět, co vám udělá radost a jak dobře relaxovat.
Dělejte to, co máte rádi, s něčím, co byste měli dělat.
Jde o klasické spojení příjemného s užitečným. Pusťte si k činnosti nahlas vaši oblíbenou hudbu, mlsejte při tom nebo se obklopujte hezkými dekoracemi. Dobré je si stanovit, že hudbu či mlsání můžete dělat pouze při oné povinné činnosti, určitě to zlepší odhodlání takovou činnost opakovat.
Cvičte své svědomí
Naše svědomí odpovídá míře naší odpovědnosti. Je důležité udělat si pořádek v hlavě, ujasnit si své cíle a vědět, proč je důležité vyřešit dílčí povinnosti. Možná se vám dnes zdá psaní seminární práce jako zbytečný úkol, který bere čas, ale bez této dílčí povinnosti nezískáte váš vytoužený titul.
Nic velkého se nerodí rychle. Všechno se buduje z detailů, maličkostí a dílčích úkolů, které vás pomalu dovedou k cíli.
Štěstí přeje především vytrvalým jedincům. Zatímco ostatní některé věci vzdávají, ti, kteří se rozhodnout pokračovat navzdory vidině ne příliš velkých výsledků, nakonec nějakého výsledku přeci jen dosáhnou.
Možná čtete už padesátý článek o tom, jak neprokrastinovat, ale stejně se nic nemění. Znovu se pak tedy zaměřte na svědomí a ptejte se ho, zda jste skutečně dělali to, co se v takových článcích píše, nebo zda je pouze čtete. Někteří lidé se bojí pracovat kvůli možnosti neúspěchu, protože neúspěch často vede k možnému zklamání ze sebe samého. Můžeme zklamat rodinu, partnery, přátelé, ale nakonec je stěží něco horšího, než když zklamete sami sebe.
Má cenu být aktivní, kreativní, pracovitý i odpovědný. Vaše svědomí to moc dobře ví, jen ho nechte promluvit. Jednou za čas prokrastinuje každý, není třeba se kvůli tomu obviňovat, ale vždycky tomu lze předcházet.
