Proč je psaní záležitost především pro introverty

Spisovatelé mají často jednu věc společnou – jsou to především introverti. Když se nad tím zamyslíme, možná to není ani tolik překvapující, protože psaní je hlavně samotářská činnost, která dokáže uklidnit ty, kteří jsou rádi sami nebo upřednostňují klidné večery před vírem velkoměsta. Když jsem byl malý a přemýšlel jsem nad tím, čím bych chtěl jednoho dne být, vlastně mě ani nenapadlo nic jiného než spisovatel. Myslím si, že takové povolání je pro introverty jasná volba. Proč tomu tak je?

Několik důvodů, proč je psaní především pro introverty

Samozřejmě se nejedná o nějaký obecný zákon. Jistě se najdou také extrovertní spisovatelé a je dost možné, že právě extroverti se nakonec dokážou snadněji v tomto řemesle prosadit, protože napsání knihy je jedna věc, ale její propagace je věc zcela jiná. Sám jsem si to například vyzkoušel, když jsem se snažil svou knihu propagovat pomocí video formátu, načež jsem usoudil, že psaní mi jde o moc lépe než mluvení.

Nuže, zkusil jsem se zamyslet nad tím, proč je psaní především pro introverty, a došel jsem k těmto bodům:

• Introverti jsou často uzavření ve svém vnitřním světě, a právě z toho se nejčastěji čerpá fantazie pro psaní.
• Introverti často neradi mluví, proto je pro ně psaní užitečná ventilace myšlenek.
• Introverti dokážou nejspíš efektivněji pracovat sami.
• Introverti si rádi hrají s myšlenkou, že by mohli pracovat tzv. home office. Asi není nic komfortnějšího než pracovat z domova a stýkat se s lidmi, jen když člověk opravdu chce.
• Introverti jsou častěji také čtenáři, což je vede také k většímu rozvoji slovní zásoby a touze z ní něco vyprodukovat.
• Introverti jsou úžasní posluchači, díky čemuž se dobře vymýšlejí příběhy.
• Introverty psaní baví. Nebo tak alespoň soudím podle sebe. Hrát si se slovy, hledat skryté významy, vytvářet nové světy... není to úžasné?

Naše povaha a psaní

Vlastně se celkově domnívám, že psaní introverta a extroverta musí být značně rozdílné. Pokud píšeme dílo, které vychází z nás samých, naše povaha se musí zákonitě projevit mezi řádky. Může se to projevit ve výběru tématu, ve formě psaní, ve výběru slov i v promítání našich vlastních povahových rysů do literárních postav.

Líbí se mi myšlenka, že psaní je určitý druh autoterapie. Jestliže jste se nikdy o psychologii moc nezajímali, možná vás k ní může přiblížit vaše vlastní psaní. Co jsem se po těch tisících stránkách naučil je to, že při psaní člověk poznává sám sebe. Hodnotíme dějové situace nejen v kontextu daného příběhu, ale také v komparaci s námi samými. Můžeme se projektovat do nějaké postavy, aniž bychom to tušili, ale mnohem zajímavější je se dívat, jak se postavy rozhodují. Člověka totiž často nejvíce definují jeho vlastní rozhodnutí.  

Slavný spisovatel John Green se k tomuto tématu vyjádřil jasně: "Psaní je něco, co děláte sami. Je to profese pro introverty, kteří chtějí vyprávět příběh, aniž by přitom vytvářeli oční kontakt." A k takovému názoru se přiklání třeba i Rowlingová, která tvrdí, že introverti jsou nejvíce kreativní ve chvíli, kdy tráví čas sami jen se svými myšlenkami.

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.