Niccolo Machiavelli: Světoznámý traktát o tom, jak účel světí prostředky

Zrovna jsem přemýšlel o tom, jakou další knihu bych vám chtěl doporučit – ne že bych jich v poslední době četl málo, ale čím dál častěji se mi stává, že přečtená kniha nepřinesla prakticky žádné nové myšlenky. Právě proto je někdy dobré vrátit se do minulosti a přečíst si něco skutečně kanonického. Kniha, kterou vám dnes doporučím, je zcela jistě pro náročnější čtenáře, ale když se do ní skutečně začtete, zachytíte v ní klíčovou filozofii, která hýbe také dnešním světem. Niccolo Machiavelli nám totiž podává návod na čirý pragmatismus.

Kdo byl Niccolo Machiavelli

Politik a diplomat, který se narodil už v roce 1469 v italské Florencii, se doslova vepsal do základů politologie a je často považován za jejího zakladatele. Že to byl skutečně lstivý, ale zároveň inteligentní stratég, je patrné už z jeho nejznámějšího díla Vladař. O jeho soukromém životě se toho moc nedozvíme, protože se do dějin zapsal jako politik zhruba kolem roku 1498, kdy se stal předsedou tzv. Rady deseti, což byl orgán Florentské republiky. Právě tam se nejspíš naučil perfektně zvládat vojenské a diplomatické úkoly, které ho během čtrnácti let úřadování vynesly na vrchol politického spektra. Především měl možnost pozorovat, jak vladaři vládnou, jak vladaři hospodaří, jak vladaři válčí, jaké dělají vladaři chyby a co by měl člověk dělat, aby mohl správně vládnout.

Vladař – Jedno z nejzásadnějších děl naší historie

Obvykle vám doporučuji knihy, které se snaží inspirovat nebo motivovat. Jednou za čas ale určitě neuškodí seznámit se také s naprosto jinak vnímanou filozofií. O jistých pragmatických souvislostech jsem hovořil už u Orwellových slavných dystopií, historického románu Roberta Gravese nebo u návodu Jak získávat přátele a působit na lidi Dalea Carnegieho. Důležitost těchto děl netkví v tom, že by se podle nich někdo měl nutně řídit nebo že by v člověku vyloženě probouzely radost, jejich dar se skrývá v jejich amorálnosti a někdy až tíživé realističnosti.

V dnešní době, kdy jsou na vrcholu seriály jako Domek z karet nebo Hra o trůny, si můžeme povšimnout jistého vzrůstajícího trendu, kdy se někdo dostává k moci díky nejrůznějším špinavým praktikám, lstím nebo vychytralým plánům. Tento proud sází na to, že v životě nevyhrává ani tak ten, kdo je čestný, jako spíše ten, kdo je podlý. A všechno to vychází z filozofie Niccola Maciavelliho, neboť ona slavná věta "účel světí prostředky" vychází právě z Vladaře.

Co to vlastně znamená, že účel světí prostředky? Jednoduše to, že absolutně nezáleží na cestě, kterou k cíli dojdete, protože dosáhnete-li uspokojivého výsledku, zlé prostředky budou zapomenuty. A co si budeme povídat, historii píšou především vítězové a vítězové jsou mnohdy jen úžasní manipulátoři.

Ideálem panovníka by vždycky měla být shovívavost a lidskost. Jenomže ne vždy je to možné a prospěšné. – Niccolo Machiavelli

Kniha Vladař není žádná beletrie ani příliš zábavná kniha, ale jsem opravdu vděčný za to, že jsem se tímhle traktátem hluboké filozofie prokousal, neboť se k jeho myšlenkám často vracím, a co především, vidím je v praxi kolem sebe. Řekl bych, že někdy věci kolem sebe nevidíme, dokud je nepojmenujeme. Machiavelli je pojmenoval pekelně přesně, a proto je děsivé, jak se odráží také v dnešní politice, ale i společenských tendencích. Vladař je nadčasová kniha plná zásadních myšlenek o celém lidstvu.

Autor nehovoří jen o tom, jak skutečně funguje politika, ale také o různých morálních závazcích. Píše o tom, jak se lidé podvádějí a manipulují, jak soupeří o moc, jak jsou potěšení z neštěstí druhých a jak je láska jen morální závazek, který jsou schopni pro osobní blaho zcela jednoduše porušit. Říkáte si, že určitě máte své hodnoty, které by vám Machiavelli nevyvrátil? Možná byste po jeho relativizaci skutečnosti začali pochybovat o všem.

V čem jedni u něho vidí hospodárnost, druzí zas lakotu, v oprávněné přísnosti ukrutnost, v soucitu a vlídnosti naopak slabost a zbabělost. Co jeden na něm považuje za účelné a praktické, druhý může mít za věrolomné a bezzásadové, ve velkorysosti lze vidět i lehkomyslnost, v uzavřenosti a zdrženlivosti třeba pýchu a nafoukanost, vážný člověk může někomu připadat jako morous a nelida, zbožný jako pokrytec a tak dále.

Relativizace všeho je zřejmě stěžejným motivem Machiavelliho Vladaře, stejně také způsoby, jakým se díky relativizaci stane něco hrozného prospěšným. Vladař je skvělý návod k tomu, jak být prospěchářský, oportunistický, manipulativní, pragmatický a nemilosrdný. Připadá vám, že byste o něčem takovém snad ani číst nechtěli. Původně jsem také nechtěl, ale vděčím své profesorce z gymnázia, že mě tuto knihu donutila přečíst. Je to totiž kniha, která otevírá oči a která mi v lecčem změnila pohled na svět, bez ohledu na to, zda s jejími myšlenkami souhlasíte, nebo se vám hnusí.

• Lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá. 
• Lid dá vždy jen na zdání a na výsledek věci, a na světě není než lid.
• Ten, kdo jinému pomáhá k moci, sám sobě kope hrob.
• Lidé se méně rozpakují uškodit tomu, koho milují, než tomu, koho se bojí.
• Obezřetný vládce nemůže a ani nesmí držet slovo, jestliže se věrnost obrací proti němu a jestliže pominuly příčiny, proč slovo dával.