Je důležité vzdělání pro psaní?

Spisovatelská profese se od těch běžných specificky odlišuje. Nejen že se řadí mezi uměleckou činnost, ale neexistuje škola, která by dokázala zaručit, že po jejím vystudování člověk vydá knihu nebo se stane spisovatelem. Můžeme narazit na různé kurzy tvůrčího psaní, o kterých už jsem napsal své dojmy v jiném článku, existují také různé literární akademie a na vysokých školách můžeme narazit na obory, které se tvůrčím psaním zabývají, nicméně i samotný diplom nezaručí, že je autor dostatečně kreativní nebo vhodný stát se spisovatelem. Je tedy vzdělání pro spisovatele vůbec potřebné?

Vzdělání versus vysoká škola života

V pohledu na vzdělání spisovatelů bychom se asi mohli rozdělit na dva tábory. Vzdělaní lidé si často více uvědomují, co jim jejich vzdělání přineslo a dokážou proto vyhodnotit, jak moc jim bylo prospěšné. Na druhou stranu určitě narazíme na autory, kteří se se školou moc nepárali, a jejich díla se stejně stala bestsellery. 

Pravda je nejspíš taková, že když vedete zajímavý život a když o něm dokážete zajímavě vyprávět, možná není skutečně potřeba valné vzdělání proto, abyste vytvořili poutavý příběh.

Problém ale může nastat v základních dovednostech, jakými jsou například umění pracovat s jazykem nebo vyvarovat se pravopisných chyb. Co si budeme povídat, v dnešní době si stačí projet několik statusů nebo komentářů na sociálních sítích, abyste zjistili, že se o jazyk Češi zrovna dvakrát nezajímají. Když se proto autor, který má sebepoutavější příběh, rozhodne nabídnout rukopis, kde bude v průvodním dopise hromada chyb, pravděpodobně si zničí svoje šance ještě dřív, než si jeho dílo kdokoli otevře.

Dnes už totiž nestačí podávat samotné dílo, člověk se musí prát zároveň o jeho propagaci a nelze se spoléhat na to, že všechno ostatní oddřou korektoři nebo editoři. V tomto ohledu si proto myslím, že jazykové dovednosti jsou základním pilířem pro to, aby se člověk stal spisovatelem. Uspokojivé ovšem je, že jazykové dovednosti můžeme získat nejen chozením do školy, ale také čtením, pravidelným psaním nebo trénováním diktátů na internetových stránkách.

Je to tedy o vzdělání?

Jako absolvent vysoké školy a oboru českého jazyka a literatury pravím kupodivu, že ne. Psaní je podle mě přese všechno o zkušenostech. Jsou to právě zkušenosti s jinými díly, které nás inspirují. Jsou to životní zkušenosti, které nás poučují. A jsou to opakované zkušenosti, které nám ukazují směr, když se nám něco nedaří.

Nebudu zastírat, že mi moje vzdělání nepomohlo. Naopak, jsem za něj moc rád, protože se dívám na český jazyk ve větších souvislostech, než kdy dříve, a zároveň si neustále potvrzuji, jak moc je dynamický a tvárný. Kdysi už jsem napsal, že pro spisovatele je nejdůležitějším nástrojem slovo, proto by s ním měl umět zacházet. Není tomu však vždycky tak, že se s ním naučí zacházet zrovna ve škole. Své knihy jsem sepsal především na základě svých zkušeností a jazyk mi posloužil jako jejich rámec. Díky práci s jazykem dostaly mé zkušenosti zcela novou formu.

Tvůrčí psaní je z velké části pouze forma uměleckého sebevyjádření. Jen si pomyslete, kolik existuje umělců, kteří se spíše příčí řádu, o kterém nás učili ve škole.

Když si vzpomenu na svoje gymnaziální léta, kde byly hlavními předměty matematika, fyzika nebo chemie, asi už pochopíte, že na takovou školu nemám zrovna dobré vzpomínky. Naopak jsem se cítil méněcenně, protože moji zálibu buď nikdo moc nechápal, nebo mě učení jiných předmětů distancovalo od toho, co jsem skutečně vždycky chtěl dělat – život se psaním, ať už jako spisovatel, novinář nebo copywriter.

Vědomosti a psaní

Když si položím otázku, jak je to při psaní s vědomostmi, určitě se vyplatí psát o tom, o čem něco víme a mít obecný rozhled o dění kolem nás. Nezaškatulkovat se do sebe, ale přinést také nějaké nové poznatky svým čtenářům. Já na většinu učiva ze školy zapomněl, nebo je to skryté někde opravdu hluboko, ale co jsem nezapomněl nikdy, bylo to, s čím jsem měl přímou zkušenost.

Ano, jsme zase u těch zkušeností, a mnozí z vás si třeba říkají, jaké já mohu mít ve svých letech zkušenosti. Jsem přesvědčený, že s věkem se studna zkušeností naplňuje – o tom není sporu – ale i s malými zkušenostmi se dá hrát velké divadlo. Ono totiž nejde o to, co si někde přečteme nebo co se naučíme ve škole, ale o to, jak dokážeme pracovat s tím, co je kolem nás. Jaké informace jsou důležité, čeho si ostatní všímají nebo nevšímají, jaké situace lidé zažívají a jak na ně reagují. 

Dalo by se říct, že spisovatel má tak trochu blízko k pozorovateli až k psychologovi. Měl by vidět to, co je mezi řádky, a měl by o tom umět dlouze pojednávat.

Technické vědomosti si můžete kdykoli doučit později. Vlastně si myslím, že to ani není zdaleka těžké. Psát můžete o čemkoliv. I o psaní, jak vidíte. Nemusíte užívat komplikovaná souvětí nebo archaismy. Důležitější ovšem je, jak o věcech přemýšlíte. To je ta nová forma, o které jsem mluvil. Načerpáte to všechno, co vnímáte okolo sebe (nebo v sobě samých), a dáváte tomu novou podobu. Psaní je tak podle mého skromného názoru než o čerpání z vědomostí spíše o čerpání ze života.

Shrnutí

Vzdělání člověka tedy není zásadním faktorem k tomu, aby se stal spisovatelem. Literatura v sobě nese takovou škálu možností, že je možné uplatnit různé formy, žánry, styly... vzdělání má však jistou výhodu ve všeobecném přehledu a v umění se na věci dívat z různých perspektiv. Ten, kdo například psal někdy bakalářskou či diplomovou práci, ví, jak moc ho to naučilo trpělivosti a vytrvalosti, což jsou vlastnosti pro spisovatele bezesporu důležité. Nejsou to však nutně schopnosti, které se lidé naučí pouze tím, že usednou do školních lavic. Vzdělávat se můžeme celý svůj život, a podle mě bychom i měli, abychom si z toho života něco odnesli, než abychom jím jen bezmyšlenkovitě propluli. To už bychom ale byli zase ve filozofičtější rovině.

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.