Jak být originální

Někdo říká, že všechno už bylo napsáno. Někdo zase, že všechno lze vyjádřit novým neotřelým způsobem. A já bych vlastně chtěl vědět, co to tedy znamená, když je člověk originální. Protože se nacházíme na spisovatelském blogu, rád bych se zaměřil především na to, jak být originálním autorem, ale věřím tomu, že spousta věcí půjde použít i zkrátka na to, jak být originálním člověkem.

Co je to originalita

Už jsem psal články na téma, jak se vyhnout klišé nebo jak psát literární zvraty, ale je opravdu originální dílo takové, které postrádá klišé a má rozumné zvraty, nebo to všechno záleží také na mnoha dalších faktorech? Můj oblíbený japonský spisovatel Haruki Murakami se touhle otázkou zabývá ve své knize Spisovatel jako povolání. Dovolil bych si na jeho myšlenkách trochu parazitovat, protože se přesně trefil do mé vlastní noty. Takže v tomhle asi moc originální nebudu, ale věřím, že mi to pro dnešek odpustíte.

Když budete nad otázkou originality přemýšlet, zjistíte, že čím víc to děláte, tím méně se v tom vyznáte. Tvůrčí činnost ve smyslu originality obsahuje původnost, schopnost sejít z vyšlapané cesty a od navyklých pohledů, schopnost pohybovat se volně ve světě imaginace, tvořit a přetvářet svět ve vlastní mysli – a všechno to zároveň přehlížet kritickýma očima.

Tak by mohla znít jedna z definic, která v sobě má určitě nějakou hloubku, mnohem hůře se ale něco takového uvádí do praxe. Veskrze to znamená, že abyste byli originální, musíte být tak jiní, abyste vyčnívali z davu a zároveň si tím vytvořili nějakou unikátní osobitost, která bude nezaměnitelná s kýmkoliv jiným. Nezní to trochu fantasmagoricky?

 

Jak být úplně jiný a zároveň uznávaný

Ono není zase tolik složité být jiný než ostatní. Každý z nás má v sobě něco svého, co je pro něj charakteristické, a když se na tuhle vlastnost zaměří, určitě si na ní dokáže vybudovat specifickou osobnost. Otázka, zda s takovým přístupem bude úspěšný u ostatních, je už ale sporná.

Důležité je si uvědomit, že každý revolucionář a každý, kdo byl ve své době jiný a originální, byl zároveň tak trochu blázen, kterého společnost přijímala rozporuplně.

Nemusí se jednat jen o razantní změny v literárních směrech (jen si vzpomeňme na historii, kdy klasicistní díla střídala díla romantická, experimentální, dadaistická, surrealistická nebo jak se během historie měnily perspektivy všech literárních děl). Dá se říct, že ti největší autoři byli ve své době nepochopení a tu svoji slávu si mohli užít až v hrobě, což je trochu smutné. 

Představte si, že jste vlastně děsně originální, jen vás teď nikdo nepochopí. Byli byste natolik úžasní, že byste se příliš lišili od zaběhnutých norem. Ale normy se mění jako trendy, takže by po vaší smrti někdo vytáhl staré rukopisy ze šuplíku a pronesl něco jako "Heuréka!" Neznamená to tedy, že být originální, znamená být také blázen?

 

Chcete být blázen?

Věřím tomu, že abyste mohli s čímkoli uspět v dnešní společnosti, musíte být alespoň trochu konformní. Přizpůsobit vaši tvořivost zájmu veřejnosti, ale zároveň do toho nějak přimíchat tu skrytou bláznivou část vás samých, o které nikdo neví a která se moc nedává na odiv. Když tyhle ingredience správně smícháte, možná vás už dnešní generace poplácá po ramenou. Čistě teoreticky.

Stejně jako v literatuře to bylo i v hudbě a malířství. V dobách kdy byli Beatles jen rebelové, kterými ostatní pohrdali, a v dobách, kdy byl Picasso považovaný za kdovíjakého troubu. A pak, jako by si společnost nějak zvykala – možná jen rostla mladá tolerantnější generace, možná že už po čase, kdy Beatles vydali několikátou desku, jen lidi nebavilo kritizovat... 

Ať je to jak chce, originalita tkvěla vždy v tom, že se přineslo něco nového, lidi na to nadávali, a pak si zvykli. A kdyby teď přišla další kapela, která by hrála jako Beatles, už to nikoho nevzruší, protože tuhle etapu už lidstvo rozdýchalo, a proto nová kapela může hodit flintu do žita. 

Vybírat si to, co bylo v dané době originální a dívat se na to z pohledu současnosti, je ale až moc snadné. Mnohem těžší je dívat se na to, co je originální dnes, kdy to ještě neprošlo sítem času. Možná že to, co vám dnes připadá hloupé, bude jednoduše pro další generace geniální.

Takže se vracím k původní otázce: Chcete být blázen? Moje skromná rada zní, že chcete-li být originální, tak buďte blázni, ale nedávejte to tolik najevo na veřejnosti. Spíše to své skryté bláznovství, tu úžasnou a jedinečnou stránku vašeho já, která nemá konkurenci, promítněte to do toho, co tvoříte.

 

Jak být originální podle Murakamiho

Na začátku článku jsem psal, že mě k tomuhle tématu inspiroval Haruki Murakami. On sám nakonec došel ke třem zajímavým bodům, podle kterých poznáte, zda je autor originální. Dovoluji si je tedy na závěr ocitovat, protože se to sem navýsost hodí:

• Originální tvůrce se musí jasně lišit od ostatních, disponovat jedinečným stylem (zvukem, textem, formou, odstínem). Musíme jej být schopni rozeznat (víceméně) okamžitě, na první pohled nebo poslech.
• Musí být schopen svůj styl dále vylepšovat. Jeho styl časem roste. Nesmí setrvávat stále na jednom místě. Má v sobě spontánní vnitřní sílu k inovaci sebe sama.
• Jeho jedinečný styl se během času mění ve standard, stává se součástí duševního dědictví a rovněž jedním z hodnotových kritérií. Nebo se musí stát vydatným citačním zdrojem pro autory následujících generací.

 

Pro mě jako začínajícího autora je to prozatím zbožné přání, ale právě ono přání mi dává skvělou naději, že to třeba jednoho dne vyjde. A třeba jednoho dne budu také originální. Moc bych si to přál, neboť co je horší, než být naprosto běžný a obyčejný? Není to nuda? 

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.