Asi jen těžko bych hledal příhodnější knihu pro spisovatelský blog než je právě ta od japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Pokud se zajímáte o spisovatelské řemeslo nebo jen prostě rádi píšete, tenhle titul by neměl chybět ve vaší knihovničce.
Kdo je Haruki Murakami
Zvláštní jméno má kořeny v Japonsku, autor se narodil v roce 1949 a ve své zemi je považován za jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů současné doby. Sám se podle svých slov neplánoval stát spisovatelem, byl spíše podnikatelem, který si otevřel jazzový bar. Přestože psal svůj první román tak zvaně do šuplíku, rozhodl se jej poslat do soutěže pro začínající autory, kterou vyhrál a která nastartovala jeho pisálkovskou kariéru. Od té doby začal sklízet jedno ocenění za druhým a mluví se o něm jako o fenoménu.
I když je Murakami jedním z nejslavnějších světových autorů, nedává rozhovory a jen zřídkakdy vystupuje na veřejnosti. Dal by se popsat jako klasický introvertní pisálek, který má rád svůj klid a psací režim (kvůli psaní vstává brzy ráno a pravidelně sepíše svou "psací směnu"). A protože poměrně nerad rozebírá to, co napsal, je jeho sbírka úvah o spisovatelském řemesle zároveň jeho jediným vyjádřením o tom, jaké to vlastně je být Haruki Murakamim.
Kniha Spisovatel jako povolání
Jak už jsem naznačil, jde o jakousi sbírku úvah či esejů na téma psaní. Autor se v knize vrací ke svým začátkům a vypráví o tom, jak se stal spisovatelem a co všechno to obnášelo. Pokud ovšem čekáte nějaké zaručené rady, možná budete zklamáni – Murakami sám přiznává, že mu z velké části pomohlo spíše štěstí než nějaká píle a vysoké spisovatelské ambice. Vlastně je ani nikdy vyloženě neměl.
Murakami píše, že tento soubor esejů psal nejprve pro sebe, poté pár z nich vydal časopisecky a až po mnoha letech se z nich rozhodl vytvořit knihu, která by mohla pomoci všem, kteří se o psaní zajímají. Věnuje se tak celkem jedenácti tématům, mezi které patří úvahy o povaze spisovatele, o literárních cenách, o otázce originality, o psaní románů, o výběru postav nebo o cílové skupině čtenářstva.
Pokud je pro vás psaní vášeň (stejně jako pro mě), určitě bych se nebál, že se do knihy nezačtete. Úvahy jsou inspirativní, psané jednoduchou formou, a kniha se tak dá celkem jednoduše přelouskat – nechtěl jsem, aby skončila. Možná by proto nebylo na škodu přidat ještě více kapitol, potenciál by tam určitě byl, ale i tak Murakami odvedl skvělou práci v branži tvůrčího psaní.
Pokud se vlastně zamyslím nad podobnými díly slavných spisovatelů, mohu zmínit možná ještě Stephena Kinga, který se ke své profesi vyjádřil samostatnou knihou, ale další podobné tituly už se hledají stěží. V tom je bezesporu Murakamiho přínos.
Paradoxně ale nečekejte rady o tom, jak byste měli psát. S Murakamim se totiž shodneme v tom, že pro psaní neexistují univerzální vzorce, podle kterých byste se měli řídit. Dozvíte se tak především osobní autorský pohled, jak to chodí, když jste jedním z nejslavnějších spisovatelů a jakým způsobem k tomu došlo.
Nakonec nemohu nezmínit skvělý doslov, který pro knihu připravil Michal Jareš a který dává celému dílu novější a hlubší rozměr. Nečekejte obdivnou chválu autora, jde spíše o zamyšlení se nad tím, zda celé dílo není projevem autorského narcismu a snahy ospravedlnit sebe samého. Koneckonců sám Murakami říká, že ho ostatní autoři příliš nezajímají, nezajímají ho ani literární ceny a jede si podle svého zavedeného režimu. Těžko říct, zda jde tedy o čistou upřímnost nebo jakési pozérství. Ať už je to, jak chce, rozhodně doporučuji k přečtení. Jinak bych o této knize samozřejmě nepsal.
