O čem jsou Vánoce aneb hoďte bobek jako Tío de Nadal

U mě tahle svérázná doba začíná vším tím stresem, který se pojí s nakupováním dárků, nuceným vánočním úklidem, depresivnějšími stavy, zvýšeným rizikem rodinných hádek a zablácenými ulicemi – případně ještě takovým tím vlezlým mrholením, které vám atakuje obličej, i když nosíte kuklu. Možná jste už vycítili, že nejsem zapáleným fanouškem Vánoc, spíše jsem Grinch, ale přestože se původní křesťanská tradice vytrácí za vším tím stresem, konzumem a Santa Clausem, každoročně mě nutí k zamyšlení a to celkem kvituji.

Dárky, dary, dárečky aneb jaké by měly být Vánoce

Pokud jste mrzutí při jakémkoli větším nakupování, nedokážete vyměřit správnou velikost oblečení, ostatní vám opakují, že nechtějí nic, ale stejně je blbé nic nekupovat, nebo vás prostě nenapadá jiný dárek než ten, co jste koupili někomu už před rokem, pak vás vítám ve svém antivánočním klubu. Většinou to u mě končí tak, že vykoupím půlku drogerie a splaším nějaké ty dárkové sady, pro menší členy rodiny seženu pár předražených hraček (kterých už ty děti mají miliony) a ze zoufalosti se pak dokoupí pár kýčů do počtu. 

 

Že jsme dospěli, zjistíme ve chvíli, kdy si říkáme, že to, co opravdu chceme, v žádném obchodě nekoupíme.

 

Všude se mluví o očekávané pohodě a relaxu, ale kéž by mi tyhle dvě životní ingredience někdo zabalil pod stromeček. Nebylo by to ani tak těžké s balením, protože kdo věří na genderovou vyváženost, nikdy neviděl muže balit dárek. Vtipné také je, že když tuhle pohodu dostatečně neprojevujete křečovitým úsměvem, můžete narušit očekávanou pohodu ostatních a strhne se mela. 

 

Noci jsou ve vánočních časech delší a s úbytkem serotoninu se snižuje i energie mnoha lidí vyčerpaných z přeplněných supermarketů, vánoční výzdoby a rolničkové hudby, pečení, uklízení, návštěv, odpovídání na zprávy se vtipnými přáními, mazání PF mailů ze všech e-shopů, kde jsme nakoupili a lajkování cizích stromečků. Nechci tím říkat, že se tak slavit nemá – to je úplně na každém podle jeho uvážení – ale řekl bych, že to s prapůvodním smyslem Vánoc fakt nemá moc společného. Dokazuje to vždy smutný nárůst čtenosti článku o sebevraždách (dávejme na sebe pozor).

 

Nejlepší svátek by byl den klidu, kdyby se zhasla všechna světla a byly by vidět hvězdy.

Kdyby se zhasla všechna světla, a tím myslím kromě světelného smogu hlavně světla displejů, možná by Vánoce měly projednou zase kouzlo a opravdu by znamenaly den klidu, v dnešní době něco výjimečného. Nevím, jestli to ještě dokážeme, já už asi ne, takže vážně uvažuju nad tím, že začnu místo oslav Vánoc cestovat do dalekých krajin a někde jen civět na klidné moře. Protože dárky, schůzky i žranici si můžeme plánovat kdykoli, není to jako za starých časů, kdy to bylo výjimečné, dneska máme opravdu všechno, a pokud něco potřebujeme, můžeme si to koupit kdykoli. Možná kvůli tomu bychom mohli opravdu vypnout, zastavit se a poděkovat za to, jaké možnosti opravdu máme. Ne co je pod stromkem, ale kdo je okolo něj, kdo stojí při nás a sdílí náš off-line prostor.

Obecně linkování, jak by se měl člověk radovat, nakonec přináší cokoliv jiného než samotnou radost. Ale jo, když se nad tím zamyslíte, nakonec přijdete na to, že skutečně nejdůležitější jsou klišé jako zdraví, láska nebo přátelství. A to všechno jsou dárky, které nemůžete ozdobit hezkým balicím papírem nebo zlatou stužkou.

 

O čem jsou tedy Vánoce

Nejsem tradicionalista, lobbuju za liberální Vánoce, aby všichni slavili podle sebe a netrápili se tím, co se má dělat. Kdybych si však měl jednu tradici vybrat, je mi vysoce sympatická ta z Katalánska, kde se děti starají o dřevěné poleno na nožkách, kterému se 13. prosince domaluje obličej a nasadí červená čepička. Říkají mu vánoční strýček Tío de Nadal a když mu přes zadek hodíte deku a každý den mu dáváte pamlsky, za odměnu pak na Štědrý den vykaká místo bobků dárečky. Má taky přezdívku cagatio, v překladu kálející poleno. Děti tak za dveřmi nečekají na zvuk zvonečku, ale na zvuk hlasitého prdu. A pro dospělé se Vánoce mohou stát jen další příležitostí, proč si dopřát sklenku alkoholu v množném čísle.

 

"Na vánočních firemních večírcích nejvíc nesnáším to hledání práce druhý den!" – Phyllis Diller

 

Co se týká společenských nástrah, připomeňme, že opravdu nemusíme péct, nemusíme uklízet, nemusíme nic kupovat, nemusíme někoho navštěvovat, jen aby se neřeklo, nemusíme se přejídat do žlučníkových záchvatů a nemusíme mít zapnuté telefony. Ušetřete čas, peníze i stres, dohodněte se na absenci dárků, fakt nejsou nutnost, a sdílejte svůj off-line prostor, zapalte svíčku, meditujte nebo jděte na procházku. Vánoce mohou být bez stromečku, bez úklidu i bez dárků. Stačí na to jen hodit bobek jako Tío de Nadal. Když se na Vánocích dohodnete s lidmi, u nichž je dárkem jenom jejich přítomnost, asi jako v té šílené písni od Mariah Carey, tak to fakt stačí. Ale takhle to platí v životě univerzálně. Není třeba strojit speciální dny, ale buďme s těmi, kteří takové dny umějí vytvářet. I kdyby jen sami se sebou, meditovat a být zkrátka v klidu, na chvíli pryč od celoročního on-line ruchu.

 

Kamarádi a čtenáři mého skromného blogu, ze srdce Vám přeji krásné Vánoce, 

ať pod stromečkem najdete více knížek než ponožek 

a s nimi také spoustu inspirace! – Jerry