Umění prezentovat: Jak mluvit na veřejnosti

Jedním z důvodů, proč jsem se dal na psaní, je i ten, že psát umím lépe než mluvit. Souvisí to také s mojí introvertní povahou a tedy i trémou, která mě pohlcuje pokaždé, když mám mluvit nahlas před velkou skupinou lidí. Bohužel mi časem došlo, že bez umění prezentovat před širší veřejnosti to člověk moc daleko nedotáhne, protože jednoduše není slyšet. Je schovaný za písmenky nebo za čímkoliv jiným, odkud si pozornost nezíská. Co tedy dělat, když je pro nás veřejná prezentace utrpením?

Jak mluvit sebevědomě

Na začátek bych si troufnul říct trochu demotivující větu, že někdo v sobě umění řečnit prostě má a někdo ne. Proto pokud jste měli z veřejného vystupování vždy nějaké úzkosti jako třeba já, pravděpodobně se to nikdy nakonec nestane vaším koníčkem. Můžeme se ale tomuto strašákovi postavit čelem.

Někdo dokáže mluvit spatra, ale pokud to nesvedete, vždy se hodí pravidlo: štěstí přeje připraveným. Pokud budete perfektně připravení a budete mluvit o tématu, které vás zajímá nebo o kterém toho opravdu moc víte, určitě se to projeví i na vašem projevu, než když zůstanete nejistí. Určitě si pamatujete na nějaké zkoušky ve škole, kdy se lidé nejvíc stresují s odůvodněním, že nic neumí. Příprava je jednoduše základ. To se ale lehko řekne, že? 

Dobré je si připravit řeč na papír, rozdělit jí do bodů a tematických okruhů. Vhodné jsou k tomu počítačové prezentace, které vám pomohou s osnovou.

Jsou lidé, kteří jsou nepřipravení, ale dokážou z každé situace vybruslit elegantně, protože ovládají řečnictví. Podívejme se třeba na naše politiky. Možná to někteří z nich uměli opravdu od narození, ale spousta lidí, kteří se živí mluveným projevem (moderátoři, reportéři, uvaděči...) trénují své schopnosti s logopedem nebo učitelem rétoriky. Proto se pár technik zvládne naučit každý.

Jedním z prvních kroků je ujasnit si záměr vašeho projevu (co chcete prezentací dokázat – informovat, přesvědčovat, pobavit), analyzovat své publikum (komu přednášíte a co se do takové společnosti hodí) a zaměřit se na prostředí, v němž se přednáší (jaká je akustika, velikost místnosti). Podle toho pak lze i modulovat hlas.

Několik důležitých bodů

• Mluvte nahlas – sebejistý projev se pozná také podle toho, že je hlasitý. Samozřejmě není nutné křičet, ale je nežádoucí, když se mluví potichu. Hlasitý projev, dobře slyšitelný ve všech částech publika, dodává určitou důvěryhodnost celkovému sdělení.
• Upravujte tón hlasu – Stejně jako s hlasitostí lze celkem snadno pracovat i s tónem. Mluvíte spíše vysoko nebo nízko? Poslouchejte sami sebe a nalezněte takový tón, který je uchu nejpříjemnější. Obvykle když se mluví přímo z bránice a správně dýcháte, dosáhnete mnohem příjemnějšího tónu než v ostatních případech. 
• Dýchání je základ – Zkuste si nějaké dýchací techniky. Hluboké nádechy a výdechy fungují také proti samotné trémě. Naopak nepravidelné dýchání trému zvyšuje.
• Tempo řeči – Znáte to, když někdo mluví tak pomalu, že u toho okamžitě usínáte? Anebo naopak moc rychle, že nestačíte vůbec postřehnout, co říká? Lidé, kteří mají problémy s veřejným vystupováním (jako třeba já), obvykle mluví příliš rychle, aby to měli co nejrychleji za sebou, ale tempo řeči je pak to první, co vám případně posluchač vytkne.
• Správná výslovnost – Pražská mluva a polykání písmen se zdá být normální běžnou záležitostí, ale v projevu na veřejnosti by se tyto jevy určitě vyskytovat neměly. Souvisí to i s tempem řeči výše: čím pomaleji mluvíte, tím se můžete lépe soustředit na korektní výslovnost.
• Parazitní slova – vlastně, jakoby, hm, um... každý nějaké má, a čím méně jich je, tím více. Pokud jich je opravdu hodně, pak se možná posluchači začnou bavit tím, že je budou počítat.

Jak trénovat umění prezentace na veřejnosti

Mluvte, mluvte, mluvte. A dobré je, že to nemusí být vždy veřejné. Trénování je základem pro profesionální práci. Můžete mluvit jednoduše před zrcadlem nebo se nahrát na video a zkritizovat to, co děláte špatně. Poprvé vám bude připadat, že děláte všechno naprosto špatně, většina lidí je sebekritická, když se poslouchá na diktafonu nebo se vidí na fotografii či videu. Čím víc ale materiálu vyzkoušíte, tím více se budete zdokonalovat.

Nejsou to jen fráze, které bych neměl vyzkoušené. Chtěl jsem se zbavit trémy z mluvených projevů, a tak jsem si založil youtube kanál, kam jsem každý týden přednášel o jednom tématu. Ze začátku mi mluvení na kameru děsně vadilo. První výsledky mi přišly katastrofální. Po těch pár týdnech jsem se ale naučil nejen mluvit na kameru tak, aby mi to nevadilo, ale občas jsem byl i spokojený s výsledkem – a dokonce mi i psali ostatní, že mi to mluvení jde! Samozřejmě za to mohlo třeba kouzlo střihu nebo podrobné přípravy, ale důležité je, že člověk dělá pokroky.

V jednoduchosti je síla

Nezahlcujte nikoho zbytečnými informacemi, uveďte strukturu vašeho projevu a podle ní se řiďte. Je to nejjednodušší a také nejúčinnější způsob, jak se nedostat do žádné nečekané situace, která by mohla probudit ještě větší nejistotu.

Samotné sebevědomí vám možná bude scházet, ale když budete stát vzpřímeně a budete se usmívat, možná tím ošálíte i sami sebe, až uvěříte, že jste sebejistí. A když tomu uvěříte vy, uvěří tomu i ostatní. A konečně to bude znamenat, že skutečně jste sebejistí.

Jak upoutat pozornost

Upoutání pozornosti je jednou z hlavních motivací, proč vůbec řečnit. Nechcete přeci, aby si o vás lidé mysleli, že jste nudní nebo hloupí. Dobré je vkládat své myšlenky do příběhů, neboť při vyprávění zkušeností se vždy můžete opřít o konkrétní zkušenosti a zároveň je to více poutavé. Střídejte spontánní věci a ty vážné, nepřežeňte to s gestikulací, ale zároveň nestůjte jako prkno. 

Když se zaposloucháte do řeči nějakých známých řečníků, určitě přijdete na pár věcí, které dělají z jejich prezentování něco jedinečného. Ať už je to hlas nebo způsob, jakým k samotnému tématu přistupují.

Schopnost upoutání pozornosti pomocí řečnění je sice poněkud složitou záležitostí, ale ti, kteří jsou v ní zběhlí, mají ke všemu mnohem otevřenější možnosti. Není to jen o prezentaci na veřejnosti, ale o celkové komunikaci. Komunikace je mezi lidmi nejdůležitější interakce, proto je její trénování v přímé úměře s kvalitou života. Takže směle do toho a nebát se!