O klišé a jak se jim vyhnout

Jsem velikým odpůrcem klišé, ať už se vyskytuje v knihách, ve filmech nebo v jednoduchém vyprávění druhých lidí. Možným důvodem, proč klišé tolik nesnáším, je pravděpodobně i ten, že moc dobře vím, jak je těžké se jim vyhnout. Žijeme v době, kdy už toho bylo tolik napsáno, tolik natočeno a tolik odvyprávěno, jako by se zdálo, že se pomalu všechno stává jakýmsi klišé. Přesto, chceme-li vytvořit poutavý a originální příběh, musíme se klišé vyhnout.

Co je vlastně klišé

Kdybychom se podívali do nějakého slovníku, našli bychom pod definicí slova klišé zhruba toto: klišé je cokoliv, co se stalo všedním, otřelým či nezajímavým proto, že je nadužíváno. Stejně tak se může jednat o nějaký zautomatizovaný nebo otřelý slovní obrat.

• Čas vše zahojí.
• Dívat se na něco z té lepší stránky.
• Kaštanově hnědé vlasy.
• Láska až za hrob.
• Oči jako pomněnky.
• Jádro pudla.

Existují fráze, které jsou tak časté, že jsou jako "pěst na oko". Pokud chceme, aby byl text čtivý, je nutné se jich v co největší míře vyvarovat. Hlavní zádrhel je totiž v tom, že když se něco pořád opakuje, začne to být zpravidla nudné až otravné, celý text pak nakonec působí naivním dojmem nebo dělá ze čtenářů hlupáky.

Klišé se ale neobjevuje jen ve filmech nebo v knihách, může být v jakýchkoliv jiných formách, kde dochází k opakování. Příkladem může být například úvodní fotka tohoto článku, která působí kýčovitě přesně proto, že zobrazuje romantické zobrazení růže v načančaném pozadí. Uvažoval jsem, že tam vložím ještě srdce a citát, ale bál jsem se, že na takový článek už by nikdo nekliknul.

Dějové linky, které jsou spíše k uzoufání

 

• Muž narazí do ženy a pohádají se, nakonec se do sebe zamilují, protože se ještě několikrát náhodou setkají. 
• Bytost určité fantasy rasy musí najít nebo zničit určitý předmět a projít různými nástrahami. 
• Mladí lidé obdaření výjimečnou schopností či bojovým uměním bojují za světový řád, neboť jsou vyvolení. 
• Hrdina se probouzí a zjišťuje, že všechno byl jen sen. 
• Milostný trojúhelník, jehož rozhřešení je pro hrdinu těžší než záchrana světa.
• Padouši nemají problém odkráglovat všechny vedlejší postavy, ale u té hlavní jim to vždy začne trvat, vedou dlouhé rozhovory, jsou vyrušení. 
• Záchrana na poslední chvíli. 
• Padouchové, kteří se na konci změní ve sluníčkové bytosti.
• Náhle se objevující nové postavy, které silně zasáhnou do děje, aby pak zase zmizely.
• Hrdina je ztraceným potomkem královské krve.
• Věštba, která se do puntíku vyplní. Starodávné proroctví. 
• Hrdina prožil trauma v dětství, obvykle příšerný vztah s rodiči nebo znásilnění. 
• Bezmezná moc. Kouzla bez omezení.
• Milenci se líbají v kulisách nepřiměřeně krásné přírody. 
• Vrah je někdo, kdo se v celém příběhu spíše jen mihne. 
• Zombie, upíři, chodící mrtvoly, kostlivci, draci, elfové, trpaslíci, staří moudří čarodějové...

 

A v takovém výčtu by se dalo pokračovat velice dlouho. Nutno dodat, že mnohé z toho, co se považuje za klišé, vychází jednoduše z osobních preferencí, ale někdy jsou vykrádající dějové linky naprosto zřejmé a lze snadno dohledat jejich originál. Co jsem se ale během psaní naučil, je to, že nikdo by se neměl snažit vykrádat cizí dílo. Ne proto, že je to samozřejmě nefér a nemorální, ale především proto, že vykrádající dílo zkrátka nikdy nebude lepší než originál.

 

Jak ne/využívat klišé

Pokud analyzujeme jakýkoli delší příběh dopodrobna, pravděpodobně v něm vždy nějaké to klišé najdeme. Třebaže se klišé považuje víceméně za negativní jev, často se mu nevyhneme. Když se totiž podíváme i do situací v reálném světě, zjistíme, že jsou plné klišé. Lidé neustále opakují stejné chyby dokola, točí se ve stejných scénářích, které se nikam neposouvají, jsou často naivní nebo nevidí ve svých životech to, co vidí druzí naprosto zřetelně.

Je tedy nutné spíše klasifikovat klišé na přiměřené a nepřiměřené. Přiměřené klišé je takové, které dokáže čtenář nebo posluchač zkousnout natolik, že to neovlivní dopad na celé vnímání příběhu. Nepřiměřená klišé jsou všechna ta, u kterých si čtenář řekne, že je to prostě hloupost – v horším případě nepravděpodobná a přepálená blbost.

Někteří začínající autoři se snaží vyhýbat klišé tak, že používají nějaký specifický typ jazyka, který by byl prostý od všech zevšednělých frází. To je samozřejmě šílená úvaha, protože psát něco archaicky, ve slangu, ve verších apod. už dnes působí spíše obtěžujícím dojmem. Podobně například působí přílišný patos, romantika nebo nucené vtipkování. Snaha o originálnost nesmí překonat snahu o čtivost, srozumitelnost nebo přehlednost.

 

Černobílé charaktery a Mary Sue

Mezi klišé patří i černobílé charaktery, dobro na jedné straně a zlo na té druhé. V některých ze svých minulých článků jsem už informoval o tom, že spisovatel by měl být také dobrým psychologem, aby dokázal vymyslet takové postavy, které by měly hloubku a nebyly k smíchu.

V literárním slangu se bezduchým postavám říká Mary Sue, v mužské verzi Gary Stu. Nemusí se tak jmenovat, obvykle je autoři pojmenovávají složitě a cizojazyčně – Aerodon, Gyaosyx, Weardinea... Jedná se většinou o takové ty bezchybné postavy, které všechno vědí a všechno dokážou, ale které vlastně nemohou v reálném světě existovat. Tyto postavy se chovají nebo vypadají jako autor. Případně se chovají a vypadají tak, jak by se chtěl autor sám prezentovat. Jejich život může být dotčen emo nebo anime trendem. Žijí ve fantasy světě nebo na nějakém známém kanonickém místě, nebo jde vyloženě o fanfiction.

Ploché a stereotypní postavy tak patří mezi největší prohřešky v oblasti klišé. V zástupu za nimi jsou dialogy, které nemají opodstatnění nebo jednají o záchraně světa či hrdinském údělu postav. Na literární síti zvané Wattpad, kam přispívají zejména pubertální začínající autoři, je většina těchto prohřešků velice zřetelná a existují na ně i všelijaké parodie, které se je snaží zesměšnit.

 

Jak se vyhnout klišé

Nejlepším prostředkem je nesledovat a nečíst jen to, co nás na první pohled zajímá, ale zabřednout i do okruhů, které nás obohatí něčím novým. Možná právě z těchto důvodů mají úspěch filmy z dílny Marvelu, neboť je to jedno téma, které má zaručenou fanouškovskou základnu, ale v základu budou příběhy o superhrdinech, kteří zachraňují svět, stále jen klišé. Stejně tak všemožné duchařiny, které těží z lekavých scén.

Číst a dívat se na nové věci nám rozšíří spektrum vědomostí. Zjistíme, že se dají podobné příběhy vyprávět i jinak. Že se každý příběh, sebevíc klišovitý, dá prohloubit a vyprávět způsobem, který zaujme. Jde v první řadě o způsob, jakým s textem nakládáme.

Můžeme se snažit být sebevíc originální, ale nikdy by to nemělo jít na úkor kvality. Spousta začínajících pisálků se snaží o co největší zvraty, aniž by předem vybudovala napětí, nebo zabíjí hlavní postavy, aniž by si k nim mohl čtenář vytvořit vztah. Jde tedy o celkovou provázanost příběhu, kdy není nutné se za každou cenu vyhýbat klišé, ovšem tak, aby celkové vyznění příběhu působilo originálně. Někdy se totiž stačí na klišé podívat jen z jiného úhlu, aby přestalo býti klišé.

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.