Patero základních otázek a odpovědí o vesmíru

Jak možná tušíte, přemýšlení nad vesmírem je moje oblíbená a častá aktivita. Každého, kdo je alespoň zčásti filozofem, nejspíš fascinuje pohled na hvězdnou oblohu a její tajemství. O záhadách vesmíru už existuje článek o mimozemských civilizacích, ještě jsem ale kupodivu nenapsal článek o samotném vesmíru. Zde je patero otázek, nad kterými opakovaně přemýšlím před usínáním, ač nemusím být nějaký astrofyzik.

Jak vznikl vesmír?

Jedna ze základních otázek, které si můžeme položit, je přesně ta o stvoření vesmíru. Lidé dodnes nedokážou s určitostí vysvětlit, jak vzniká život, natož podle jakých pravidel vznikl celý vesmír. Odpůrci jakéhokoli kreacionismu (tedy směru, který říká, že vesmír byl stvořený nějakou vyšší inteligentní silou) tvrdí, že vesmír vznikl zhruba před 4,6 miliardami let, kdy se začaly gravitační síly v oblaku mezihvězdného prachu shlukovat a vytvořily neuvěřitelně hustou kouli, která vybuchla, načež vznikl tzv. Velký třesk.

Faktem ale je, že nikdo nedokáže vysvětlit, kde se náhle vzalo takové množství hmoty, ani kde se vzala pravidla, podle nichž by se měla hmota rozrůstat a utvářet. Pokud se ve vesmíru stvořil život a naše planeta, která je obydlena "inteligentními" bytostmi, není pak logické, že to, co dokázalo něco takového stvořit, musí být také inteligentní? Každá akce má svou reakci, každá akce má také svou příčinu – z nějaké příčiny tedy pravděpodobně vznikl i náš vesmír.

Teď to vypadá jako jasná obhajoba kreacionismu, tedy že vše vzniklo z vůle nějaké inteligentní síly – pravděpodobně Boha. Asi to tak je, neboť kdyby byla pravda, že se svět vyvinul podle různých vědeckých teorií a náš život pomocí darwinismu, pořád by to znamenalo, že svět hraje podle určitých inteligentních pravidel, které nezískal jen tak a které ho drží pohromadě.

Náš svět je příliš dokonalý a matematicky přesný, než aby vznikl na základě nahodilosti.

Když zajdu ale ještě do hlubších úvah, co když vesmír vlastně nikdy nevznikl? Co když ho nikdo nestvořil? Mohl tu být neustále, věčný a nekonečný. Jako neustálá soustava velkých třesků, nebo dokonce jako nekonečná soustava vesmírů, kde existují všechny naše alternativní reality, k čemuž skutečně dochází dnešní kvantová fyzika. Pokud vás toto téma zajímá, přečtěte si také můj článek o panteismu.

Jak veliký je vesmír?

Je nám vkládáno do hlav, že vesmír je stále ve fázi rozrůstání se, je tedy svým způsobem nekonečný. Jak by vypadala hranice vesmíru, a co by bylo za ní? Dokážete si představit velkou zeď, za kterou by nic nebylo, a kdo by takovou zeď postavil?

Tvrzení zvané Occamova břitva tvrdí, že nejlepší je upřednostňovat nejméně komplikované vysvětlení. V tomto případě je nejjednodušším vysvětlením to, že vesmír zkrátka nikde nekončí. Jestliže se podle vědců rozrůstá, kam by se rozrůstal? Do jiného vesmíru, jiného místa, nicoty nebo jiné reality? I kdyby něco z toho byla pravda, byla by to stále jen další část vesmíru (nebo nějakého nadvesmíru), takže by se vesmír rozrůstal sám do sebe.

Vesmír by mohl být něco jako perpetuum mobile. Místo, kam se místo rozprostírá, je pořád jen to samé místo. Ta stejná energie, která se různorodým způsobem transformuje. Je zajímavé přemýšlet nad vesmírem jako nad něčím, co funguje samo o sobě.

Proč vesmír existuje?

Ptali jste se někdy, proč vlastně existuje všechno, co vnímáte? Já si tuto otázku pokládám opakovaně. Souvisí to s tématem, jaký je smysl života nebo proč se nám dějí určité události, kterým nerozumíme. Nevěřím příliš tomu, že by se mezi mými čtenáři našel někdo, kdo by vnímal existenci a smysl vesmíru jako něco, co je tu jen tak, pro nic za nic.

Možná, že vesmír vznikl právě kvůli vám. Říkají vám, že nejste středem vesmíru, ale možná že tak trochu ano. Vaše tělo, vaše mysl a vaše vnímání se zrodilo v této realitě – to lze těžko popřít, už i René Descartes řekl slavnou větu: "myslím, tedy jsem", kterou se snažil dokázat, že skutečně existujeme. Pokud tedy žijeme v realitě, která je filtrovaná naším vnímáním vesmíru, znamená to, že žijeme ve svém vlastním světě, který nikdo jiný neprožívá.

Vytvořili jsme si tedy realitu uzpůsobenou k našemu poznání a k našemu prožívání. Proto možná vesmír existuje právě díky nám samým.

Buď to, anebo jsou hvězdy dírky naší krabice, abychom mohli dýchat, anebo jsme jen figurkami v počítačové simulaci, žijeme ve virtuální realitě, jsme mravenci v něčí zahrádce, nebo kvantum jiných možných variant. Osobně si ale myslím, že vesmír vznikl proto, aby se v něm realizovaly nějaké činy.

Jsme ve vesmíru sami?

Už jsem o tomhle tématu napsal samostatný článek, v dnešním zamyšlení o otázkách ohledně vesmíru jej ale také vynechat nemohu. Slavná věta říká: "Kdybychom byli ve vesmíru sami, bylo by to plýtvání místem." I když považujeme snímky z Hubbleova teleskopu za obrázky, které nám ukazují, co je na druhé straně vesmíru, ve skutečnosti vidíme možná tak za špičku našeho nosu a to, co vidíme, je pouhý zlomeček zlomečku.

Planeta stvořená k životu se zdá být kolikrát až moc "fine-tuned", tedy natolik exaktně stvořená k životu, že kdyby jediná věc související s tlakem, teplotou, hustotou či rozlohou nejrůznějších látek fungovala matematicky jinak, život by zkrátka zmizel. Přesto tady jsme, a i když se může zdát, že mimozemské universum je pro život jinak vcelku nehostinné místo, zapomínáme, že vesmír možná chce být "fine-tuned", že možná chce stvořit také jiné formy života a že má spoustu příležitostí, jak a kde by k tomu mohlo dojít.

 

Co o vesmíru ještě nevíme?

Lidstvo už dokázalo přistát na Měsíci, pomocí Hubbleova teleskopu jsme objevili planety, hvězdy a galaxie, vysvětlili nespočet fyzikálních zákonů, ale zároveň se objevují neustále nová a nová tajemství. Ať už je to například funkce černých děr, temné hmoty a temné energie, co je přesně ve středu galaxie, proč se točí tělesa různými směry... ať je to cokoliv, vesmír má nekonečné množství tajemství, a proto by to byl také nekonečný výčet. 

Nerozumíme mnoha věcem, které se dějí na naší planetě, a už chceme porozumět věcem mimo ni.

Jako vždy vám mohu sdělit akorát své vlastní úvahy. Vlastně už ani nevím, co víc bych vám mohl o vesmíru napsat. Ne že by nebylo, o čem mluvit, ale tohle téma je natolik obsáhlé, jako bych měl popisovat celý svět. Mohl bych mluvit o tom, že na Zemi roste tráva zelená, ale jinde je také tráva žlutá, modrá, průhledná, anebo tam roste něco úplně jiného. Pokud je vesmír nekončící, byl by nekončící i tento článek.

Takže abych byl upřímný, o vesmíru jsem moc odpovědí neulovil. Avšak není tomu proto, že by byl nad rámec naší představivosti, ale protože už mě nenapadají žádné další otázky. Bez otázky není odpovědi. Jednu věc však říkám z naprostého přesvědčení – ať už je vesmír, jaký je, vždy je v něm dostatek místa pro splnění našich největších snů. 

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.