Květa Fialová: Životní filozofie, kterou mi předala

Tento článek píšu v den, kdy jsem se dozvěděl, že zemřela jedna z mých nejoblíbenějších hereček Květa Fialová. Byla pro mě obrovskou inspirací, a to jak v životě, tak i při mém psaní. Kromě hereckých dovedností totiž tato žena oplývala ještě úžasnou životní filozofií, která měla zvláštní buddhistické kořeny. Byla to právě Květa, kdo mě dovedl třeba ke knize Prorok, když o ní mluvila v jednom z televizních rozhovorů.

Něco málo o životě Květy Fialové

Herečka, ale také spisovatelka, se narodila 1. září 1929 na Slovensku. Její filmografie čítá desítky a desítky děl, nejznámějšími jsou Limonádový Joe aneb Koňská opera, Ostře sledované vlaky, Babička nebo Adéla ještě nevečeřela. Buddhistickou filozofii ji učila už její maminka, otec byl podle jejích slov evangelík. Celá rodina byla ze Slovenska vyhnána neonacisty a přestěhovala se do Žďáru u Police nad Metují, a poté do Borohrádku.

Herečka často mluvila o tom, že nenáviděla politiku a sex, což vycházelo z její hrozivé zkušenosti, když byla znásilněna vojáky Rudé armády a následně přihlížela jejich popravě. Myslí byla však vždy velmi otevřená a podporující, například podporovala Prague Pride. Jako herečka se nejvíce po vystudování JAMU proslavila divadelními rolemi v Divadle ABC. Na filmovém plátně ztvárnila více než 120 rolí. Ve stáří ji postihla Alzheimerova choroba, 26. 9. 2017 herečka zemřela.

Květa Fialová jako spisovatelka

V rubrice o spisovatelích se vždy snažím doporučit především nějaké inspirativní knihy, které by mohly člověku pomoci při hledání odpovědí na ty největší otázky nebo které prostě nabízejí nějakou novou nevšední perspektivu. Květa Fialová byla inspirativní bytostí nejen svým životem a především postojem k němu, ale také svými knihami.

Pokud byste se chtěli dočíst něco o této první dámě českého filmu, doporučuji knihu Květa Fialová o sobě (...čím hůře, tím lépe...). Autorka v sedmnácti kapitolách vypráví nejen o svých osudech, ale také právě o životní filozofii ve stylu svého charakteristického černého humoru. Toto povídání se následně v roce 2003 dočkalo dalšího pokračování s podtitulem ...o vítání stáří...

Originání recepty na život můžeme najít také v její knize Pod křídly andělů. Herečka svými anděly myslí především ty pozemské anděly, vzpomíná na Václava Havla, dalajlámu nebo Arnošta Lustiga. Kromě receptů na život ale vydala také klasickou kuchařku.

Životní filozofii o hledání štěstí nalezneme v knihách Štěstí tady a teď a nejnovější Zákony štěstí. Květa Fialová například věřila, že čím se naplníme, tím jsme. Člověk je zpočátku prázdný a postupně se plní, například vyjde-li do ulice a začne přemýšlet podle jejích slov doslova nad nějakou hovadinou nebo blbostí. Kvůli tomu často lidé přehlížejí také to krásné kolem sebe.

Zajímavou myšlenku, kterou mi Květa Fialová předala, jsem našel v jednom z jejích citátů: I přesto, jaké hrůzy se kolem nás dějí, věřím, že dobra je víc, protože dobro je potichu. Zlo je hlasité. Mezi další její poselství, nad kterými rád přemýšlím jsou tato:

Zázrak přijde, když otevřeš své srdce. Štěstí se rodí v tichu. Cokoliv děláš druhým, děláš sám sobě. Více lásky má smysl. Dokud to svíráš, tak to nemáš. Jsi bytost bez hranic. Svým úsměvem můžeš změnit svět.