5 způsobů, jak zakončit příběh

V rubrice o tvůrčím psaní už jsme si řekli, jak začít psát první větu našeho příběhu, ale co když už jsme se rozepsali a potřebujeme náš příběh ukončit? Zakončení knihy nebo jakéhokoliv příběhu, nad kterým jste strávili delší dobu, není jen tak. Ukončení příběhu může zcela změnit jeho celkové vnímání čtenářem. Jaké tedy máte možnosti, jak váš příběh zakončit?

1) Happy End

Jde o klasicky známý konec ve stylu "žili šťastně až do smrti" a čtenář by se měl při něm cítit spokojeně, protože všechno dopadlo dobře. Všechny postavy nakonec získají to, co chtějí (samozřejmě až na zloduchy), romantický pár se dá dohromady a poselstvím příběhu je něco ve stylu, že můžeme dosáhnout čehokoliv. Tento konec je typický pro pohádky, ale také pro humorné nebo dívčí romány. Jsou žánry, které takový konec přímo vyžadují, přestože mohou vyznít jako klišé. Neznamená to ale, že happy end je pokaždé klišé – pokud hrdina románu zažívá problémy, překážky a další zvraty, není na škodu, když se příběh ukončí tím, že se mu nakonec podařilo všechno překonat.

2) Tragický konec

Motivy hlavního hrdinu dovedly do tragického vyústění nebo se mu nepodařilo to, co původně chtěl. Důležité je se zamyslet, proč tak příběh skončil a zdali to tak skončit mělo, nebo jestli je všechno jen pro efekt. Skvěle napsaný tragický konec obvykle ve čtenáři zanechává hlubší emoce, než jak to bývá u happy endu, mnohdy může navodit až pocity beznaděje. Otázkou je, zda skutečně chcete, aby tak váš příběh vyzněl.

3) Dvojznačný konec

Dvojznačný konec není zrovna pro všechny, ale je mým oblíbeným, protože dovádí čtenáře k zamyšlení. Pokud se pro takový druh konce rozhodnete, nezapomeňte, že je rozdíl mezi dvojznačností a otevřeností. Dvojznačný konec není otevřeným koncem, jen dává prostor pro čtenářovu fantazii (možná si třeba vzpomenete na závěrečnou scénu ve filmu Počátek). Skvělým řešením může být vložení určitých vodítek do samotného příběhu, které by čtenářovi konec naznačily – ale tak, aby si nebyl jednoznačně jistý.

4) Otevřený konec

Konec se nekoná. Děj je otevřený a neuzavřený. Typicky se tento "konec nekonec" vyskytuje v sériích, kde se očekává pokračování, ale jsou i případy, kdy to tak není. Například spisovatel Robert Fulghum ukončil svou knihu uprostřed věty. Pro takové experimentování by už ale měl být nejspíš pořádný důvod. Uvědomte si také, že i konec prvního dílu série by neměl být naprosto otevřený. Chceme-li mít konzistentní příběh, měla by se ukončit alespoň nějaká vedlejší linka, aby se knihy v sérii nezaměňovaly. Vezměte si například takového Harryho Pottera – jeden díl, jeden ročník studia, a přestože byla druhá polovina série otevřenější, vždy se na konci objevil nějaký klimax – vyvrcholení daného příběhu.

5) Hořkosladký konec

Někdy se tento typ konce může zaměnit s dvojznačným koncem, ale nemusí. K hořkosladkému konci může dojít například v případě, kdy hrdina sice nedokáže to, co původně zamýšlel, ale získal něco jiného. Možná zamilovaný pár na konci neskončil šťastně, ale hrdinové mohli najít štěstí i jeden bez druhého. Pokud se vám tento konec zamlouvá, můžete ho vytvořit tak, aby byl neočekávaný, ale zároveň nadějný, což by přivodilo čtenáři alespoň nějaké potěšení oproti konci tragickému.

Možná už znáte svůj konec od první stránky, možná při samotném psaní sami nevíte, jak příběh ukončíte. Anebo plánujete tak moc, až to všechno stejně skončí jinak, než jste původně zamýšleli. Ať už je to jakkoli, dobrý konec může mít zásadní vliv na to, jak čtenář vnímá celý příběh, neboť je to ta část, v níž se skrývá ono základní poselství celé knihy!

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.