Proč nevěřit v náboženství

Pokud víra přenáší hory, čemu bychom tedy měli věřit? Existuje nějaká správná víra, která nám něco takového umožní? Věřím, že v metaforickém slova smyslu ano – víra v sebe a ve své schopnosti. Tím, že víru svážeme se svými schopnostmi, se mnohonásobně zvýší pravděpodobnost, že také dokážeme uskutečnit osobní cíle. Skutečné je to, čemu věříme, aneb jak napsal už Antoine de Saint-Exupéry: "Co je důležité, je očím neviditelné." V dnešním článku se zaměřím na to, proč se domnívám, že neexistuje žádné náboženství, které by bylo správné, a co je podstatou naší víry.

 

Proč lidé staví chrámy a kostely

Zajímalo vás někdy, proč lidé vybudovali například pyramidy, monumentální chrámy nebo oslavné kostely? Má to samozřejmě na svědomí víra, jež dodává věcem smysl. Když něčemu věříme, obvykle si za tím stojíme a snažíme se to nějakým způsobem následovat. I přesto, že tomu třeba nevěří ostatní nebo že to celé nedává logický smysl.

To, co nemůžeme nijak dokázat, tvoří závislost na víře a domněnkách.

V minulosti existovalo několik mesiášů nebo proroků, kteří byli uctíváni. Už jen z principu toho, že každý hlásal něco trochu jiného, je patrné, že někdo z nich musel lhát, byť mohl svému hlásání věřit. Ale proč na tom vlastně záleželo? Stačilo, když takové víře, kterou někdo přednášel a dokola opakoval, uvěřili také ostatní lidé. Lidé totiž často věří tomu, čemu věřit chtějí, a když jim to někdo podá na stříbrném podnose, proč by to nepřijali. Je to základní pravidlo jakékoli propagandy. Zvlášť když je prostým lidem slíbeno království nebeské, nebo naopak vyhrožováno peklem a věčným zatracením. Ideologie pracuje buď s láskou, nebo se strachem.

Co je vlastně víra

Všechno, co děláme; všechno, na co myslíme a všechno, čím jsme, je odrazem naší víry. Lidé se někdy ptají na otázku: "Kdo vlastně jsem?" – Odpověď není v tomhle kontextu natolik složitá. Znovu můžeme odpovědět, že všechno čím jsme, je odrazem naší víry. 

Podle své víry se chováme a nemůžeme se jí jakkoli vzepřít. Když někdo říká, že ničemu nevěří, je to zpravidla omyl, protože může věřit například ve své pochybnosti; v to, že ostatní neříkají pravdu, anebo paradoxně pouze věří v to, že ničemu nevěří. Pokud někdo ovšem říká, že porušuje svoji víru, pak je to už vyložený nesmysl. Víra je soustava našich názorů a přesvědčení, je to naše individuální náboženství. Porušujeme možná tak nějaký vnitřní zákon, co nám předává naše svědomí.

Víra každého člověka je odlišná. Každý má jiná přání a jiné cíle, a proto se nedá nakázat. Můžete něčemu chtít věřit a přesvědčovat sami sebe, že tomu věříte, ale pokud vám to nebude dávat smysl, nikdy tomu neuvěříte doopravdy, jen si budete něco nalhávat. Lidé, kteří lpí na určitých náboženských dogmatech, se prostě jen bojí hledat svou vlastní individuální víru. 

 

Proč (ne)věřit v náboženství

Jsou to lidé, kteří se modlí, aby se jim splnily všechny možné sny. Věří, že je Bůh vyslyší, budou-li se často modlit, když budou číst svaté Písmo, když se zavřou do komory a zpovídají se. A stejní lidé, co se snaží žít podle těch nejetičtějších norem, se dopouštějí neskutečných hříchů, za které se trestají. Mají vztek, trestají se. Myslí na rozkoš, trestají se. Příliš hlasitě se smějí, trestají se. Nesplní svůj rituál, trestají se. Jejich trestem je především jejich domnělá vina za domnělý hřích.

Všechny morální i náboženské soudy jsou výtvorem jiných lidí. Stejně jako všechny meze a zákony si lidé vytvářejí sami, a pouze pokud jim uvěříme, mohou nás začít omezovat. 

Když tedy v nadpisu článku píšu, proč nevěřit v náboženství, odpověď je právě nasnadě. A ještě k tomu odpovím formou otázky – proč omezovat svou vlastní víru na pravidla, která vymyslel někdo další? Není lepší mít naprosto svobodné přesvědčení, jež je vám ušito na míru?

Víru nám nemůže nikdo předat, není to zboží. Lidé nám mohou předat vědomosti, ale nemohou nám dát svůj pohled na svět. Mohou nás naučit vařit, ale nikdy nám nepředají všechny své kulinářské dovednosti. Mohou nás naučit způsob počítání, ale nepředají nám své logické uvažování. Mohou nás naučit noty nebo rozeznávat hudbu, ale nedostaneme jejich skladatelské dovednosti ani jejich hudební vkus. Mohou nám říkat všechno, ale pro nás to nemusí znamenat vůbec nic.

 

Víra je to nejosobitější a nejvíce individuální v nás

Někdy se víra stane naším pánem a posloucháme to, co nevychází z nás samých. Pokud pro svou víru musíte něco udělat, splňovat nebo něco překonávat, abyste nebyli potrestaní, pak to nikdy nevychází z vás samých. Jen se s vámi někdo snaží manipulovat a ovládat vás pomocí strachu. Náboženství je v první řadě organizace, která se snaží z něčeho individuálního udělat něco kolektivního. 

Samotná víra hory nepřenáší, překonání překážek náleží vaší snaze. Můžete věřit ve vlastní sny, ve vlastní názory nebo schopnosti, a to vám pomůže při vaší osobní životní cestě. Nikdo si nesplní své sny, pokud v ně nevěří nebo pokud nevěří v jejich uskutečnitelnost. Víra v sebe samé, nikoli ve vnější entity, je první krok k tomu, aby člověk něco dokázal. Nedávejte na názory ostatních, pokud se s nimi zkrátka neztotožňujete a cítíte v nich nějaký druh represe.

Pokud lidé něčemu kolektivně věří, dokážou stavět velkolepé chrámy, a to všechno kvůli víře, kterou získali od svých faraonů nebo kterou jim někdo propagandisticky předkládal. Lidé dokážou kvůli své víře zabíjet, načež to jejich víra omluví. Lidé dokážou vstoupit do válek kvůli víře, a přijde jim to ospravedlnitelné. Takové příklady svědčí o tom, že víra je neskutečně silným nástrojem pro uskutečňování jakýchkoliv činů.

Jak mocnými se staneme, když začneme věřit ve své schopnosti více než ve své nedostatky? Nebo když začneme věřit, že za svůj život neseme odpovědnost především my sami? Člověk se dostane mnohem dál s individuální vírou, než když o takových věcech nepřemýšlí nebo se stane vůči možnostem své víry skeptický.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.