Proč být egocentrický

Možná vás dnešní nadpis článku překvapil, protože vás vždy učili, že člověk by neměl být egocentrický a měl by myslet na druhé. Někdy se ovšem lidé tolik starají o názory a potěšení ostatních, až tím zapomínají na svůj vlastní život. Co od života chtějí, kam směřují a jestli jsou vůbec šťastní. Hodně lidí se kvůli odpovědnosti k ostatním lidem bojí jít za svými sny a být šťastní, ale je důležité vědět, že možná žijeme jen jednou a že možná není sobecké, když něco děláte proti něčí vůli, jako spíše to, když vám někdo toto právo odepírá.

Šťastní lidé jsou egocentričtí

Šťastní lidé myslí především na sebe. Možná to zní na první přečtení jako něco hanebného, ale myslíte si, že by byl člověk šťastný například ve vztahu, kde by se nezamýšlel nad tím, jestli je on sám šťastný? Fungoval by vztah, kde by byl jeden člověk nešťastný, aby byl šťastný někdo další? Stejně tak lidé, kteří dobrovolně mění práci, to dělají ze svých egocentrických důvodů, protože chtějí být spokojenější a mít kvalitnější život, neboť dobrý plat neznamená štěstí.

Přednáším tu jeden holý fakt: Člověk, který neupřednostňuje svoje štěstí před štěstím ostatních, se dříve či později stane automaticky nešťastným. Nefunguje tu nic jako dobrý pocit z toho, že pomáháte druhým, pokud vás samotné to psychicky ždímá.

Být egocentrický znamená vědět, co nás dělá šťastnými, a jít si za tím, i když se to nemusí hodit všem.

Egocentrismus, sobectví, sebestřednost – ať už to pojmenujeme jakkoli – nemusí znamenat, že se staráme pouze a jen o sebe. Tyhle pocity znamenají, že upřednostňujeme své štěstí, nikoliv, že přestáváme být soucitní, nápomocní, a jsme tedy lhostejní nebo bezohlední. Znamená to, že nejsme lhostejní k ostatním, ale hlavně nejsme lhostejní sami k sobě.

 

Nikdy nečiňte nic jen kvůli druhým lidem

Nebojím se, že tuto radu pochopíte nějak zle. Nikdy nedělejte nic jen kvůli druhým lidem, ale dělejte to, protože to tak chcete vy, ze svých egocentrických důvodů. Milujte – ale jen pokud chcete vy. Pomáhejte druhým – avšak jen pokud v tom vy sami vidíte smysl, pokud to cítíte ve svých srdcích. Poslouchejte své rodiče – ovšem jen tehdy, budete-li v hloubi duše vědět, že tím poslechnete také sami sebe.

Nastane-li okamžik, kdy po vás druzí požadují něco, co se příčí vašemu srdci, nedělejte to, jinak budete vždy jen oběťmi druhých.

Štěstí je skryto uvnitř nás a stane-li se závislé na ostatních lidech a věcech, začneme ho tím omezovat. Jakákoli závislost nás dříve či později omezuje. Myslet na své štěstí znamená především sebrat odpovědnost za svůj život a žít ho způsobem, jakým to chceme my sami.

 

Práce pro druhé může být také egocentrická

Ti, kdož vybírají peníze na umírající děti, nevybírají peníze, aby děti neumřely, nýbrž proto, že se sami cítí být nespokojení se světem, kde se takové věci dějí, a chtějí to zkusit změnit, aby se cítili lépe. Není na tom ve skutečnosti nic opovrženíhodného, protože ti, kdož dělají charitu jen kvůli charitě samotné, ji většinou ani nemyslí upřímně, zatímco činíte-li něco pro sebe, abyste žili ve svém lepším světě, dáváte tím světu mnohem hodnotnější dar.

Když děláme něco pro sebe a jsme spokojení, často tím světu mnohem více prospíváme. Jen si uvědomte, jak na vás působí šťastní lidé okolo a jak spousta z nich dokáže rozdávat pozitivní energii kolem sebe. A jedna z nejdůležitějších věcí: to, co chceme dělat, obvykle děláme nejlépe. Když do něčeho dáme svůj zápal, svoje nadšení nebo jednoduše část sebe samých, vždy to má větší hodnotu, než když něco slepě děláme pro druhé, z příkazů, protože musíme.

Těmito odstavci chci vlastně říct, že i práce pro druhé může být egocentrická, pokud v ní my sami vidíme smysl a nějakým způsobem nás dělá šťastné, už jen třeba z důvodu, že pomáháme milované osobě a jsme rádi, když jsou rádi druzí kolem nás.

 

Sebeláska je cesta k vnější lásce

Hodně lidí se přímo váže na druhé věci nebo lidi, jako by měli spasit jejich vlastní nespokojenost. Bohužel pro tyto lidi, štěstí se neváže nikam ven, jen k nám samým, a pokud nenajdeme spokojenost uvnitř nás, nepromítne se ani venku. Nikdo jiný nás nenaplní štěstím. Jen egocentrický, sebemilující člověk nakonec dokáže milovat druhé. Člověk, který nemá lásku nebo úctu k sobě samému, nedokáže nakonec ani pochopit, proč by ji měl k němu mít někdo další, čímž bude žít jen v neustálých pochybnostech.

Věřím, že v životě nemáme nic, co bychom si sami nepřivodili. Přivodili jsme si to, co sami uneseme a co poukazuje na naši sílu překonávat překážky, a pokud bychom něco opravdu nechtěli, skončili bychom s tím už dávno. I když většinou se toho jen bojíme. Naše nespokojenost, naše povaha i naše rodina – to vše je podle mě naše volba, byť jsme si něco z toho vybrali třeba ještě před narozením, abychom se tu naučili to, co jsme se naučit měli. Abychom se nasměrovali, co my sami – egocentricky – vlastně chceme. 

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.