Mika Waltari: Sinuhet vás vtáhne do starého Egypta

Mika Waltari je autorem, jehož podmanivé vyprávění člověku utkví v paměti, především tedy v jeho nejznámějším díle Egypťan Sinuhet. Sinuhet je důkazem, že se vyplatí číst něco, co je rozsáhlejší. Nejen že budete vtaženi do opravdu fascinujícího světa bájného Egypta, ale během napínavého životního příběhu lékaře, který operuje lidské lebky, získáte také pohled na svět někoho, kdo si připadal navždy osamělý a zklamávaný.

Mika Waltari – stručně, o koho jde

Filozof, který se narodil v roce 1908 a zemřel v roce 1979, se věnoval nejprve žurnalistice a až poté spisovatelství. Byl členem skupiny tajuplně nazvané jako Nositelé ohně, která bojovala proti finskému tradicionalismu a snažila se propagovat orientaci na moderní evropské proudy.

Ještě před historickou prózou se Waltari věnoval například próze psychologické z vesnického prostředí (Cizinec přichází) nebo programovému románu Velká iluze. Zajímal se ale také o divadlo, psaní povídek nebo filmových scénářů. Právě až Egypťan Sinuhet mu ovšem zajistil světovou proslulost, vydal jej už v roce 1946 a u nás se dočkal prvního českého překladu až v roce 1965.

Egypťan Sinuhet

Kniha čítá přes 800 stran, nese svůj podtitul Patnáct knih ze života lékaře. Všetrvající moudrost se pohybuje v epizodních příbězích, ale prosakuje celou dějovou linií. Nejde jen o pouhý historický román, který vykresluje atmosféru Egypta a dřívější kultury, ale obsahuje také Sinuhetovy poznámky o životě, jež se dají povětšinou uplatnit v dnešní době.

Bohatým není ten, kdo má stříbro a zlato, ale kdo se spokojí s málem.

Jazykově vytříbený, historicky přesný a nevšedně vystavěný, přesně takový Egypťan Sinuhet je. V okamžení, kdy si zvyknete na květnatou mluvu, delší odstavce, složitější větné konstrukce i přechodníky, příběh se vám dostane pod kůži a nepustí vás – autor využívá nesčetná přirovnání, archaismy, metonymie, metafory, hraje si s libozvučností i kakofonií – čím se budete blížit konci, tím hůře se budete s knihou loučit. Ne nadarmo se Sinuhet označuje za zosobnění historického románu.

Mezi nejzajímavější části zajisté patří dějová linka okolo pacifisty faraona Achnatona, který je znám svou náboženskou revolucí, poznáme také Tutanchamona nebo Haremheba, ovšem co se kvality týče, nejsou pozadu ani Sinuhetovy osobní linie a peripetie se ženami.

Ani blízkost těl nemůže sblížit vzdálená srdce.

Od dětské naivity se postupnými zklamáními a poznáváním světa Sinuhet promění v někoho, kdo jedná celkem vypočítavě a vzdor svým lékařským přísahám. Nedělá to však schválně. Je to příběh o zklamání z ideálů, které realita vyvrátí, ať už se jedná o to, že ne vždy lze všechno sjednat s mírem nebo že láska může být slepá a krutá.

Vědění je jediná svoboda člověka.

V době starého Egypta nebylo místo pro nádherné ideje, často šlo pouze o přežití a vykroucení se ze záludných situací pomocí manipulace a slovíčkaření. V tom vynikal třeba upovídaný Sinuhetův sluha Kaptah, jenž zosobňuje přátelství a nutnost určité vyrovnanosti povah, jinak řečeno, to, co nemá v povaze Sinuhet, Kaptah doplňuje, a proto spolu překonávají překážky, které by jiné mohlo stát krk.

Kdyby muži neměli pod bederními rouškou tu věcičku, nebyly by války.

Zajímavé jsou i všelijaké vedlejší linky z lékařského prostředí, z války či z hospodského vyprávění a cestování po starém Řecku. Přestože je vše založeno na mytologii a pradávných spisech, pohybujeme se v mezích reality a věci, které by se zdály být mýtické – třeba vyprávění o Minotaurovi – dávají čtenáři na výběr, jak je interpretovat.

Rychlá a bezbolestná smrt je největší dar, jaký člověk tady na zemi může dostat.

Důvod, proč vám doporučuji právě Sinuheta je ten, že je v něm zkrátka všechno – filozofie, mystika, historie, politika, společenská témata, intriky, zvraty, láska, melancholie i humor. Osobně si upřímně v historických románech moc nelibuji, ale třeba s takovým Robertem Gravesem bych byl neskutečně rád, kdybych vás na tuto knihu – kteří jste ji ještě nečetli – navnadil. Nebudete litovat!