Paulo Coelho: Žebříček jeho nejlepších knih

 

Jeden z nejprodávanějších brazilských spisovatelů je z diskutabilních důvodů trnem v oku mnoha nadšeným knihomolům. Ano, jde o autora známého Alchymisty, kterého bychom mohli zařadit k jakýmsi spirituálním pohádkám s filozofickým přesahem. Coelhovy knihy jsem četl v pubertě a pamatuji si, že jsem je měl moc rád. Když se na ně ale dívám s odstupem nebo spíše v porovnání s hromadou dalších titulů, uvědomuju si, že moudra těchto knih jsou v mnoha ohledech spíše líbivou hrou se slovy, dobře znějící, ale v praxi hůře uživatelné. Největší kritika "coelhovek" se snáší na jeho přílišnou spiritualitu a klišé. Mohu ale osobně říct, že bych jeho knihy nedoporučil? Ne, jsem rád, že je mám v polici a nestydím se za ně. Kdo umí hledat, najde v Colehových řádcích něco, co dokáže utěšit mysl, a kdo nepotřebuje být literárním snobem ani pozérem, zjistí, že si takovou nenávist nezaslouží. V dnešním článku jsem se rozhodl sepsat myšlenky k 10 knihám od Paula Coelha, které jsem kdysi přečetl.

 

Kdo je Paulo Coelho

Ještě předtím něco málo k autorovi. Narodil se v Brazílii roku 1947, v dětství ho ovlivnila náboženská výchova, kterou ale neměl rád. Začal vs básničkou soutěži, kde získal první cenu – aneb malý začátek pro jednoho z nejznámějších autorů současnosti, a to ho rodiče vedli k tomu, aby se stal inženýrem a zahodil své spisovatelské ambice. 

Jenže tehdy ještě mladý Paulo Coelho vzdoroval, a to natolik že ho rodiče poslali do psychiatrické léčebny (a v některých jeho knihách najdeme odrazy jeho zkušeností, například Veronika se rozhodla zemřít). Krátce na to se ale Coelho stal novinářem, což už bylo v době, kdy lékaři došli k závěru, že není blázen a elektrošokové terapie na něm praktikovali zbytečně. Coelho je považovaný za alchymistu slova v sepětí s názvem jeho nejslavnějšího románu. Jeho knihy byly přeloženy do 66 jazyků, ve 150 zemích jsou pravidelně jeho knihy v žebříčku bestsellerů.

 

 

Můj žebříček knih Paula Coelha

Představím vám deset knih Paula Coelha a začnu od těch, které mě nejvíce zaujaly. Do komentářů pak můžete napsat, které se nejvíce líbí vám. Upozorňuji, že se nejedná o výčet všech jeho titulů, neboť autor vydává nový román téměř každým rokem; novější díla si však rád nechám doporučit.

1. Veronika se rozhodla zemřít

Možná někoho překvapí, že velkolepého Alchymistu nemám na prvním místě, ale u mě nebude ani na druhém. Nejvíce mě oslovila právě Veronika. Je to totiž příběh, který se od ostatních knih značně liší a připadal mi nejvíce autentický. O čem to tedy je? Veronika se rozhodne spáchat sebevraždu, ale nepovede se jí to. Probudí se v léčebně, kde ovšem zjistí, že si spolykáním prášků poškodila srdce a stejně brzy zemře. Jenže vidina blížící se smrti, kterou už nemůže ovlivnit, naopak ovlivní Veroniku natolik, že začne mít život zase ráda. Jak tohle dopadne, si přečtěte sami.

2. Vítěz je sám

Nejtlustší knížka od Coelha a zároveň se odehrává v pouhý jediný den na filmovém festivalu v Cannes. A je to dokonce detektivka, protože se tam objevuje vrah, který záludnými způsoby vraždí tamější návštěvníky a obyvatele. Nahlédnete pod kulisu naleštěného Hollywoodu, o tom, jak to vlastně stojí za starou belu a že to tak nějak nemá smysl. A konec je celkem překvapivý, takže doporučuji.

3. Alchymista

Je tu, trochu patetický příběh, který v sobě ovšem nese některé moudré myšlenky. Ale také spoustu nadnesených žvástů. Neuchvátí mě citáty typu: Když něco chceš, celý vesmír se spojí, aby se tvé přání uskutečnilo. Skromně si totiž myslím, že je to přesně naopak, že nám do cesty při plnění našich snů vstoupí hromada překážek a je jen na našem úsilí a vytrvalosti, jak a zda se s nimi vypořádáme. Ale Alchymistu nemám na bronzové příčce jen kvůli celosvětové slávě, a abych jen nekritizoval, spousta pasáží je vážně mistrovsky zvládnuté spisovatelské řemeslo a jako motivační kniha funguje naprosto dokonale. Oproti ostatním Coelhovým knihám také značně vyčnívá filozofickým podtextem, který neobtěžuje čtenáře, jako je tomu třeba u U řeky Piedra jsem usedla a plakala.

4. Záhir

Záhir je úžasná kniha a nejvíce bodů ji přidává autenticita hlavní postavy jako spisovatele, který hledá nejen inspiraci pro své knihy, ale také svou životní lásku. Není to červená knihovna ani přeslazený čajíček. Záhir je úderný svými kratšími větami, které nejsou u Coelhových knih tolik typické. Úvahy hlavního hrdiny, kterým je pravděpodobně sám Coelho, jsou skvělé. Vřele doporučuji!

5. Jako řeka, jež plyne

Není to ucelený příběh, ale soubor krátkých povídek, fejetonů, myšlenek... a ty zahřejí na duši. Dokonce si troufám říct, že na kratších literárních útvarech, které tato kniha nabízí, poznáte, že je Coelho nejvíce zběhlý právě v jednoduchosti. Některé příběhy si pamatuju dodnes, například ten o tužce, tak se koukněte. A je jich tam kupa, nejlepší před usínáním.

6. Jedenáct minut

Kniha o sexu, která začíná slovy "Byla jednou jedna prostitutka". Originální začátek a celkem i originální děj. Autor sám někde v úvodu píše, že jedenáct minut je průměrná doba pohlavního styku a kolem toho se váže celý příběh ženy, která se rozhodne vyzkoušet si "nové řemeslo". Zajímavé téma z prostředí podivné klientely kazí možná trochu klišé, kdy dochází k něčemu jako milostnému vzplanutí mezi ní a pasákem. A z něho se vyklube citlivý hoch – příliš mnoho odstínů šedi, řekl bych.

7. Brida

Silný příběh o ženě, která hledá samu sebe. Coelhovy knihy jsou vlastně typické ženskými hrdinkami a tenhle příběh je v tomto ohledu ten nejvýraznější. Irská dívka Brida pozná muže, který jí pomáhá překonávat strach. Je v tom nádech tajemna a magie, žena hledá svoji vnitřní sílu, snaží se pochopit hudbu světa. Opět zajímavé myšlenky, akorát když o ní teď píšu, už si ji moc nevybavuji. Ale vím, že se mi líbila. Máte to také někdy tak?

8. Ďábel a slečna Chantal

Znáte Krysaře od Viktora Dyka? Tak jestli se vám líbil, tohle se vám bude líbit také. Ďábel a slečna Chantal vypráví příběh cizince, který přichází do města a změní osudy tamějších lidí jakousi soutěží o hodnotné cihly zlata. A tím se samozřejmě otevírá sociální kritika jako poleno, neboť se odkrývají nejniternější povahy jednotlivých postav, které jsou mnohdy schopné všeho, a to dokonce i obětovat něčí život!

9. Čarodějka z Portobella

Hlavní hrdinka Athéna a příběh o tom, jak si lidé vytvářejí vlastní realitu, až se stávají jejími oběťmi. Athéna se proti tomu vzbouřila a zaplatila za to vysokou cenu. Znovu kniha o ženské síle a lásce, ale právě tady už si někdy říkáte: "Tohle je pořád dokola." Důležité je zde vyobrazení čarodějky jako matky, ona sama hledá svou biologickou matku, při čemž se ale dostane úplně někam jinam.

10. U řeky Piedra jsem usedla a plakala

Je pravda, že jde o citlivý příběh, ale té spirituality je tam někdy až moc. A proto až na desátém místě. Jenže je to škoda, protože některé pasáže, třeba když se hlavní hrdinové snaží zbavit společenských konvencí a udělat faux pas v restauraci, si pamatuji dodnes. Proč prostě nezačít rozbíjet nádobí? Ale ne, o tomhle kniha není. Je to kniha, která řeší morální dilema mezi ženou a mužem, který má dar léčit.