Definovat štěstí se pokoušeli filozofové během lidské historie nesčetněkrát, v odborných kruzích se pak setkáváme povětšinou s dvěma základními významy slova štěstí. Například Etymologický slovník jazyka českého jej definuje jako vnější příznivou událost, jež bývá často nahodilá nebo nezasloužená (tj. ve významu „mít štěstí“). Z odlišné perspektivy lze termín štěstí vysvětlit jako blaženost, vnitřní pocit radostného a trvalého naplnění (tj. ve významu „být šťastný“, popř. „mít šťastnou povahu“).
Jaro Křivohlavý se ve své publikaci Psychologie pocitů štěstí zabývá fenoménem štěstí více dopodrobna.
Autor shrnuje základní všeobecné atributy, jež jsou se štěstím spojeny. Jedním
z nich je například subjektivita štěstí – tedy štěstí jako jev, který je
osobním zážitkem, o němž smíme s ostatními jen hovořit. Tento jev má vztah
k našim cílům, našemu očekávání, snahám či nadějím (v podstatě se jedná o
vztah k osobním prioritám v našem žebříčku hodnot).
Zážitek štěstí však nemusí být pouhý jeden izolovaný jev. Zaměříme-li
se na štěstí jako známý řecký filozof Aristoteles, který jej pojmenoval slovem eudaimonia, je možné spojit prožitek
štěstí s pocitovými jevy jako je vnitřní rovnováha, zaujetí, euforie,
zábava, libost, slast, dojem kvalitního života apod.
Štěstí má svůj rozsah, délku trvání, intenzitu i kvalitu.
Můžeme hovořit o štěstí individua, ale i společnosti, národa či zamilované
dvojice. V jednom významu může trvat jeden okamžik, v jiném i celý
život. Míra (intenzita) štěstí pak nejspíš závisí na události, která se člověku
přihodí. Projevovat se může jako pouhý úsměv, v dalším případě třeba
radostným poskakováním.
V moderní společnosti přibývá lidí, kteří touží po
štěstí, nicméně je pro ně obtížné jej dosáhnout. Aristoteles ve své Etice Nikomachově tvrdí, že člověk
nemůže dosáhnout eudamonie sám, ale
jen v obci svobodných. Štěstí je dle něho výsledek také rozumně vedeného
života. V buddhistické filozofii se štěstí může rovnat i jen pouhému
vyhýbání se utrpení. Avšak pravá podstata štěstí je stále vědecky nejasná a
vedou se o ní nejrůznější polemiky. Dodnes existují psychologické i
neurobiologické výzkumy, které se snaží tuto problematiku osvětlit.
