O literárních žánrech a jaký si zvolit

Když jsem psal rady pro začínající spisovatele, doporučoval jsem začínat s kratšími literárními útvary, jako jsou povídky nebo jiné krátké příběhy, sám jsem se na podobném principu rozepisoval. Ať už píšete krátké příběhy nebo dlouhé knihy, musíte se rozhodnout, jaký budete psát žánr. Tedy nemusíte, ale pokud nebudete dodržovat určitá pravidla žánru, může se z toho stát opravdový mišmaš. V dnešním článku z rubriky tvůrčí psaní se tedy zaměříme na literární žánry, ale také na funkční styly a literární útvary.

 

Malé základy stylistiky

Literární styl je vnější umělecký ráz literárního díla, vzniká jako výběr a uspořádání jazykových prostředků. Stylistika je jazykovědná disciplína, která styl studuje a na základě analýzy jednotlivých textů dochází ke zobecnění zákonitostí stylizace jazykových projevů. V lingvistice má stylistika styčné pole zájmu s lingvistikou textu, která řeší otázky výstavby souvislých promluv, tedy jednotek vyšších než je výpověď.

 

Moc odborně? Jednoduše řečeno literární styl je způsob, jakým svůj příběh sdělujete. Styly můžeme dělit na prostě-sdělovací (naším cílem je sdělit nějakou skutečnost), odborný, publicistický (novinářský), administrativní (styl dokumentů třeba na úřadech) a nás nejvíce zajímá styl umělecký, tedy ten, jehož funkcí je vytvořit umělecké dílo, v našem případě literární. 

 

Jazykový styl textu poznáte podle objektivních stylotvorných činitelů (jsou jimi obecně platné věci jako je cíl textu, situace a prostředí, forma, připravenost...) a subjektivních stylotvorných činitelů (jazyková vyspělost autora, psychický stav, vztah k adresátovi). Takže například odborný styl rozpoznáme podle odborné terminologie, publicistický podle známých novinářských frází, umělecký například podle využití poetických slov. To jen tak na úvod.

Jaký žánr si vybrat?

Takový, který máte nejradši. Takový, který vy sami nejraději čtete. Už jen proto, že o něm sami víte nejvíce a máte s ním největší zkušenosti. Rozhodně by si člověk neměl vybírat žánr jen proto, že je to zrovna trend (rozumějte ve smyslu, že si chcete vydělat na tom, co zrovna letí – on vlastně ani samotný záměr psát jen pro peníze nebude s největší pravděpodobností úspěšný).

V souznění s předchozí teorií je pak nutné vybrat si literární útvar, tedy zda hodláte psát román, povídku, baladu, novelu apod. 

Genologie aneb učíme se o literárních žánrech

Pokud by vás problematika literárních žánrů nebo literárních druhů zajímala více do hloubky, můžete čerpat poznatky z genologie – to je totiž literárněvědní disciplína, která se přesně tímto zabývá. A jaký je vlastně rozdíl v pojmech literární druh a literární žánr? Malá pomůcka:

Literární druhy – Lyrika (nemá děj), epika (má děj), drama (pro divadlo)

Literární žánry – román, povídka, novela trágédie, komedie...

Žánrové varianty – psychologický, historický, milostný 

Žánrové formy – deník, korespondence, kronika

Předpokládám, že se u tvůrčího psaní bavíme především o epických žánrech, ale i ty se dělí zpravidla na epiku velkou, střední a malou. Pokud stále tápete, jaký žánr si vybrat, zkuste některý z níže uvedených.

 

Velká epika

EPOS – literární žánr známý už z antiky, nejčastěji veršovaný, chronologické vyprávění událostí spojené jednou nebo několika ústředními postavami, vypravěč stojí mimo děj a zachovává objektivní podobu vyprávění, žánrové varianty eposu jsou dány charakterem hrdinů: hrdinský (antika – Ilias a Odysea), rytířský (středověk – Beowulf), milostný (Tristan a Izolda), zvířecí (román o Lišákovi), komický (parodie v novější době)
ROMÁN – rozdíl mezi románem a eposem byl dříve jen formální – byl prozaické podoby, jiné možnosti vztahu autora k dílu(rozlišujeme román autorský, ich-román, román postav); na základě obsahu dělíme román: psychologický, sociální, historický, dobrodružný, kriminální, vědeckofantastický, milostný, životopisný(románová biografie a nachází se mezi krásnou literaturou a publicistikou).
LEGENDA – podává zprávu o životě světce – uzavřený žánr; druhy: záznam celého života světce, pouze jeho vrchol

 

Střední epika

EXEMPLUM – jeho funkce byla mimo literární – rozvíjel hlavně středověkou spiritualitu, kazatelé nejprve používali příklady z vlastního života, později si vybírali  a upravovali příběhy s jiných žánrů, které sloužily jako exemplum, z nich sestavovali sborníky (Gesta romanorum)
POVÍDKA – volný motiv, vymezuje se proti novele a románu, syžet je časově i tématicky méně rozvětvený, připouští odbočení od hlavní linie, třídění je obdobné jako u románu – některé z žánrových variant získaly vlastní označení: arabeska (povídka využívající dekorativního způsobu zobrazení), humoreska
NOVELA – počátky v renesanci; prozaická forma převažuje nad veršovanou, potlačena fantastická složka pod realistickou; jednoduchý příběh, který směřuje k pointě, tematicky není omezena
ROMANETO – často je prezentováno jako novela s tajemstvím, liší se od ní charakterem příběhu, jehož tématem je tajemství
SKAZ – v ruské teorii se pracuje s tímto pojmem – vypravěčem příběhu není sám autor ale jedna z postav, spíše varianta novely
POHÁDKA – vyprávění, které využívá zázračných činů, fantastických postav a prostředí, hlavním motivem je plnění úkolu hrdinou, který čeká na odměnu, pomáhají mu fantastické bytosti jiné bytosti a předmětu v plnění brání, pohádkové postavy nejsou spojeny s realitou směřují k fixování a vznik českého typu (český Honza)

 

Malá epika

BAJKA – krátké veršované nebo prozaické vyprávění jinotajného příběhu, které míří k obecně platnému (mravnímu, praktickému) poučení (v evropské tradici jsou časté bajky, které čerpají alegorie ze života zvířat)
ANEKDOTA – stručně navozená situace, která vyústí nečekanou komickou pointou. Povahou spadá do ústní slovesnosti

 

Lyrické žánry

BALADA – epická báseň nebo píseň, pro její fabuli je typická hrůznost, ponurost, děj je vyprávěn úsečně, užívá dialogu, v některých se objevuje konfrontace člověka s nadpřirozenými silami – to jsou balady fantastické; někde fantastičnost ustupuje a námětem se stávají sociální problémy
IDYLA – epická báseň zachycující pastýřské, později vůbec venkovské prostředí, vznikla v Řecku, líčení bývá spojeno s idealizací, žánr se objevuje v poezii renesanční, klasicistní, NO
ŽALM – vyznačují se oslavnými motivy, nepostrádají projevy smutku
JEREMIÁDA – básně, které navazují na starozákonní nářky proroka Jeremiáše
GENETHLIACON – báseň napsaná k narození
EPICEDEUM – báseň napsaná k úmrtí, pohřbu

 

Dramatické žánry

TRAGÉDIE – je forma dramatu s vážným obsahem. Hrdina se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem, v marném boji následně podléhá a je dohnán k záhubě. Vznik i rozvoj tragédie do své plné šíře se uskutečnil v antickém Řecku a Římě. Nejcennějším pramenem pro seznámení se s teoretickými poznatky a vývojovým přehledem tragédie je Aristotelova Poetika.
KOMEDIE – je literární nebo dramatický útvar, který vždy skončí šťastně (stejně jako pohádka). Opakem komedie je tragedie. Od komedie se očekává humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností. Humor spolu s vkusnou komikou jsou zpravidla základními aspekty tohoto útvaru. Problémy hrdiny se podaří nakonec vyřešit a vše se v dobré obrátí.
OFFICIA – zobrazovala klíčové události ze života Krista, hrála se v kostele

 

Slovo na závěr – nejasný žánr ničí začátky

Po tomhle vyčerpávajícím seznamu se vám možná může trochu zamotat hlava, ale jako spisovatelé se řiďme především tím, co jsem už v tomto článku naznačil. Důležité je, abychom psali něco, co nás baví, ať je to cokoliv. Většina začínajících spisovatelů chce samozřejmě psát román, takže může tuhle lekci přeskočit, potíž ovšem někdy bývá při určování žánrové varianty.

Jak píšu v podnadpisu, pokud během prvních stran příběhu nebude zcela zřejmé, o jaký žánr se jedná, může to být jeden z důvodů, proč vám jej žádný nakladatel nepřijme. Takže pozor na to! Nemusíte se striktně držet jediného žánru, ale mělo by být jasné, který je převládající.

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.