Hříchy pro korektora: Přehled nejčastějších pravopisných chyb

Kromě psaní se občas věnuji také korekturám textů, především v publicistickém tisku, ale mám zkušenosti také s odbornými texty, se svou diplomovou prací a především v beletrii se svými vlastními knihami. Je těžší opravovat své vlastní texty, takže pokud na mém blogu nacházíte chyby a překlepy, není to proto, že si po sobě články nečtu, ale proto, že chyby někoho jiného se prostě vidí mnohem lépe – z toho vznikají všichni ti grammar nazis. Připravil jsem proto článek o těch nejčastějších chybách, které se v češtině už celkem slušně zakořenily.

Nekorektně psaná slova

Standartní – správně se píše pouze s d, tedy standardní; s t se užívá pouze ve slově standarta

Nashledanou – tohle se píše zvlášť, na shledanou!

By jste, by jsme – říká se tomu hyperkorektnost, ale stejně je to špatně; piště byste, bychom

Kdyby jste – to je také dohromady, takže piště kdybyste, kdybyste tápali

Bysme – ne, to také neexistuje, je pouze bychom, ač to zní knižně

Hold – pokud někomu vzdáváte hold, pak je to v pořádku, jinak je to holt špatně; holt je s t!

Samozdřejmě – vážně? Je to odvozeno od slov samo a zřejmý, tudíž samozřejmě samozřejmě

Bizardní – když už chce někdo používat bizarní slova, ať je píše správně 

Mimojiné – to se mimo jiné dohromady nepíše

Vyjímka, vyjímečný – to vidíte všude a je to špatně; správně je pouze výjimka a výjimečný

Protěžovat – je to z francouzštiny, tudíž protežovat

Shlednutí (filmu, představení) – shlednutí je odshora dolů, pokud se na něco díváte, pak to zhlédnete

Tištěnný – tohle jsem sem musel dát, protože jsem v tom sám udělal chybu; korektně je s jedním n

Dceřinná – ta se také píše s jedním n

Cenník – do třetice, ten se taky píše jen s jedním n

Denník – ten taky

Fitnes – píše se se dvěma s na konci, takže jedině fitness

Zapoměl – od slova zapomenout, je tam n, takže zapomněl je správně

Rozumněl – opačný problém, je to od slova rozumět, žádné n tam tedy není 

Viz. – za tímhle se nepíše tečka, nejedná se o zkratku

Dvěmi, dvouma – bacha na to, správný tvar je jedině dvěma
Odhlašte se – správně je odhlaste se

Biznys – v češtině jedině byznys, případně jeho anglický ekvivalent

Datumy – jsou to data podle vzoru město

Histerie – se správně píše s tvrdým y jako hysterie

Nechty – je jeden nehet, takže nehty
S hranolkami – vychází z mužského vzoru hrad, ten hranolek, takže si dáváte jídlo s hranolky!
S klíčemi – klíč bez klíče jako stroj bez stroje, takže s klíči
Tchýně – ale ne, správně se píše krátce jako tchyně
Dočinění – co do činění

A další gramatické, ortografické a typografické nešvary

Pravidla mně / mě

V tom se neustále chybuje a přitom ta pravidla nejsou nijak složitá. Stačí si zapamatovat, že tvar mě platí pro 2. a 4. pád a mně naopak pro 3. a 6. pád. A pro ty, co si to nepamatují, tak mě má dvě písmenka, pak tedy platí pro pády, které jsou násobky dvou, a mně má tři písmenka, tudíž násobky tří. Naučte se to, je otrava to neustále opravovat!

Ji, jí / ni, ní

Vidíte ji! Je to 4. pád (vidím koho, co), a proto se zásadně píše s krátkým i. Stejně tak koukáte na ni, nikoli na ní. Tohle je jedna z nejčastějších chyb, se kterými se setkávám a které, popravdě, dělám často i já sám. Ve svých knihách pak tyto tvary záměrně vyhledávám a raději znovu jednotlivě kontroluji. 

Tip versus typ

I tohle má svá pravidla a nepoužívá se to podle nálady. Zatímco typ vyjadřuje druh nebo ráz, tip označuje odhad (například při sázení) či doporučení. Takže pokud tipujete čísla na los, tak to piště s měkkým i, ale pokud je někdo váš typ, tak s tvrdým.

Hasicí přístroj a zábavní park (tak to má být!)

Krátké varianty (hasicí, kropicí, balicí a jiné) vyjadřují účel předmětu, tvary s dlouhým í určují právě probíhající činnost. Hasicí vůz tedy přijíždí na místo požáru a hasící obyvatelé zatím sami bojují s ohněm.

Je rozdíl mezi pomlčkou (–) a spojovníkem (-)

Korektorský oříšek, na který narazíte všude. Spojovník, jak název napovídá, používáme ke spojování dvou slov – např. česko-ruský slovník, červeno-žlutý svetr, Praha-Vinohrady, Pardubice-Rosice nad Labem – píše se tedy bez mezer těsně k oběma slovům. Spojovník najdeme přímo na klávesnici. Naproti tomu pomlčka se používá jako pozastavení věty nebo místo čárky k oddělení větných částí. V takovém případě se z obou stran oddělí mezerami. Dále existují případy, kdy se pomlčka mezerami neodděluje: ve smyslu a, určení intervalu, proti. Např. trenérská dvojice Martinec–Houdek, William Shakespeare (1564–1616), zápas HC Plzeň–HC Vítkovice.

Data a časy

Správně napsané datum v číselném formátu vypadá takto: 25. 6. 2004, čili dd. mm. rrrr. S mezerami, nesmíme ho dělit do více řádků. Časy se zpravidla píší jako hh.ss (11.35), ale varianta, kdy je místo tečky dvojtečka (11:35) už je tak běžná, že se tato chyba přehlíží.

Výpustka...

Vypuštění části textu se označuje třemi tečkami nebo speciálním znakem (tzv. výpustkou). Tečky jsou jen tři, jiný počet není dovolen. Pokud výpustkou věta končí, další (čtvrtá) tečka se již nepíše. Výpustka se nikdy nepíše se dvěma tečkami, což je taky rozšířený jev. A důležité je, aby to byla skutečně výpustka, rozmohl se dokonce i nešvar u teenagerů, kteří ji píší téměř za každou větou. 

Psaní procent %

Tady je rozlišení jednoduché, ale moc se o něm neví. Když chceme napsat sto procent, napíšeme 100 % (s mezerou, nejlépe pevnou a ještě lépe zúženou), píšeme-li pětiprocentní, je to 5%.

Psaní uvozovek

V Česku se píšou nejdřív uvozovky dole a pak nahoře. Bohužel se hromadně píšou tyto "uvozovky", některé webové editory to tak totiž mají nastavené, patří k nim i ten, ve kterém píšu já. Nicméně horní uvozovky jsem zahlédl i ve spoustě českých knih nebo jsou součástí designu některých novin.

Stylistické chyby pro začínající autory 

Můžete zvládat perfektně gramatiku, ale pak je tu druhá nástraha, a tou je stylistika – stavba vět. Mezi nejčastější stylistické chyby autorů patří dlouhá krkolomná souvětí, příliš mnoho přídavných jmen nebo příslovcí. Možná tím ukážete, že máte silnou slovní zásobu, ale rozhodně se to nebude dobře číst. Tím neříkám, aby autoři psali pouze krátké věty, to vůbec ne, ale je důležité udržet konzistentní variabilitu věty. Takže hezky střídat dlouhé a krátké.

Někteří autoři se řídí tím, že čím delší text, tím lepší. Rozsah ale nemá s kvalitou moc co do činění. Já sám jsem napsal román na čtyři sta stránek a při závěrečných úpravách jsem ho zkrátil téměř o třetinu. Přílišná upovídanost se nehodí tam, kde se dá všechno popsat stručně a jasně. Také se objevuje nevyvážené množství přímých řečí – buď hodně, nebo málo.

Každý autor by měl mít širokou slovní zásobu, to ale neznamená, že musí používat cizí slova tam, kde existuje klasický český ekvivalent. A ke slovní zásobě ještě jedna úvaha na závěr: každý spisovatel musí perfektně ovládat jazyk, nikdo opravdu nepřijme text s chybami a nelze se spolehnout na to, že chyby za něj opraví někdo jiný. Profese spisovatele je závislá na slovu, stejně jako třeba kovář je závislý na kladivu. Kdo jazyk neumí, ten si ve spisovatelské profesi holt ani neškrtne.

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.