Ty z vás, co na můj blog už několikrát zabloudili, už nejspíš nepřekvapí, že se čas od času zamýšlím nad nějakou filozofickou otázkou. Jsem totiž toho názoru, že v každém díle by měla být protkána alespoň částečná filozofie, nový myšlenkový pohled na třeba už zdánlivě jasnou skutečnost. Možná si říkáte, že bavit se o tématu, jakým je perpetuum mobile, ani nesouvisí tolik s filozofií jako s fyzikou a různými termodynamickými zákony, ale chtěl bych vás trochu vyvést z omylu. A ještě se k tomu troufale domnívat, že perpetuum mobile existuje!
Co je vlastně perpetuum mobile
Pokud jste o této věci ještě neslyšeli, raději vám ji trochu přiblížím, ať nemusíte zbytečně googlovat. Za perpetuum mobile se považuje stroj, který vykonává práci bez vnějšího zdroje energie. V praxi by to znamenalo, že by existovalo něco, co by dokázalo nekonečně fungovat samo o sobě. Latinský překlad zní doslova "věčně v pohybu".
Úplně laicky řečeno by to mohl být třeba mobilní telefon, který by se sám nabíjel. Ovšem bez nabíječky, bez elektřiny, bez pohybu, bez slunečního záření – zkrátka v izolovaném prostředí. Proto se o takovém stroji mluví hlavně hypoteticky a jeho existence je vlastně vyvrácena, protože by porušovala základní fyzikální zákony. Takže pokud chcete vyhrát Nobelovku, zkuste sestrojit perpetuum mobile.
Je perpetuum mobile skutečně science-fiction?
O sestrojení něčeho, co by samo vykonávalo práci, aniž by to vycucávalo něco jiného, se nám nejspíš může skutečně jen zdát. Původně jsem chtěl napsat, že je to záležitost jen vědeckofantastických románů, ale dokonce ani v tomto druhu literatury si nepamatuji, že by se to někomu podařilo. Možná by to tedy byl dobrý námět pro některé ze začínajících spisovatelů!
Pokud jste někdo četl moji první filozofickou knihu, asi už možná tušíte, co za perpetuum mobile považuji já. Přes všechno, co jsem prozatím pravil, si totiž myslím, že to není jen záležitost science fiction. Věřím, že minimálně jedno perpetuum mobile existuje, a dokonce věřím, že ho máme všichni blíže, než si myslíme. Co když už v science-fiction žijeme?
Žijeme uvnitř perpetuum mobile
Rozhlédněte se na celý svět okolo vás. Všechno se sice mění. Stroje se sestrojují a rozbíjejí. Lidé se narodí, stárnou a zemřou. Zdá se tedy, jako by nic nebylo věčné. Až na jeden zajímavý princip, který se nazývá vesmír.
Náš vesmír existuje sám o sobě, a jelikož je to jediné, co existuje, nemůže čerpat z žádného vnějšího zdroje. Pokud je vesmír nekonečný nebo pokud se skládá z více dimenzí, vždy čerpá jen sám ze sebe. Stejně tak, je-li konečný, nemůže čerpat energii z nicoty, která by ho případně obklopovala – jinak už by se nicota stala něčím. Právě v těchto úvahách se z něčeho fyzikálního stává spíše něco filozofického.
Pokud vám stále přijde, že tu mluvím o scifi, představte si vesmír jako celek. Představte si, jak může fungovat nebo co všechno o něm ještě nevíme. Zjistíte, že vesmír je tak záhadný, že sahá za hranice naší vlastní představivosti. Obklopuje nás, ale současně je v nás samých. Je mimo naše chápání a přirozené představy. Nemohl by být tedy oním "věčným v pohybu"?
Definitivní odpověď je samozřejmě na vás. Určitě se najdou teoretici, kteří praví, že i vesmír jednoho dne zanikne, protože mu dojde palivo. Může se scvrknout zpět do své rodné supernovy, může pomalu vyhasnout nebo jinak zemřít. Kdo ale může vědět, že se potom znovu nenadechne?
Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.
